Státní zástupci (prokurátoři) zasahují do případů, které jednoznačně patří pouze do soudní síně. Právni stát je definován nezávislostí jak moci výkonné, tak moci soudní. V jednostupňovém soudnictví soudce rozhoduje spor pouze jednou. Neexistuje institut "odvolání proti rozsudku". Ve dvoustupňovém soudnictví (jaký předpokládá naše Ústava), může po rozhodnutí soudce prvního stupně kterýkoliv účastník sporu podat odvolání. Tímto krokem se zastaví výkon rozhodnutí soudce prvního stupně, a spor bude řešený jiným soudcem. Rozhodnutí soudce prvního stupně je kontrolované soudcem odvolacího soudu.

Každé rozhodnutí soudce musí bezpodmínečně být spravedlivé. V právu je ten, o kterém to prohlásí soudce. Soudce musí být vzdělaný a morálně odpovědný. Pravda je pro soudce hodnota, kterou musí akceptovat. Spravedlivé rozhodnutí je nutné kontrolovat. Musí platit, že výrok soudce k jedné straně sporu, je opakem výroku ke druhé straně sporu. To je základní princip i počítačové logiky. V každém počítači existují bity, které mají obsah nula (0) pro pravdu, nebo (-1) pro nepravdu, čili lež. To je i princip spravedlivého rozhodování.

Když Václav Moravec nebo předseda Ústavního soudu Rychetský dlouze vysvětlují současný systém rozhodování a zamlčují matematiku a fyzikální zákony, máme neviditelnou ruku moci soudní.