Po uchvácení moci bolševikem bylo nutné přizpůsobit moc soudní potřebám KSČ. Soudruzi zavedli socialistický trestní řád, a hlavně určili soudní postupy. Každému soudci přiřadili dva „soudce z lidu“. Že tito soudci byli vzdělaní hlavně komunistickými ideami, je každému zřejmé. No a tito soudci měli a pořád mají v rozhodování o vině stejnou pravomoc, jako soudci z povolání.

Otázka viny (nebo pravdy) je v soudním sporu klíčová pro každého soudce. Otázka příčiny a následku musí být pro rozhodnutí základní. Jestliže soudce musí v rozhodnutí akceptovat „právní názor“ přísedícího soudce z lidu, potom se nemůžeme divit rozsudkům, které jsou v rozporu se zdravým rozumem. O finančních a technických problémech s těmito „soudci z lidu“ nechci vůbec uvažovat.

Podstatou kolektivního rozhodování o vině je skutečnost, kterou objevili myslitelé v antickém Římě. Aby výrok takové poroty byl pravdivý (a viník mohl obdržet hrdelní trest), museli všichni porotci (jednomyslně) souhlasit s výrokem. Soudní systém v USA je na tomto principu založený. Jestliže dva soudní spory jsou identické, i rozhodnutí soudu musí být identické. Jiné soudní spory mohou být rozhodnuty většinovým názorem.