Moc soudní je v právním státě nezávislá na moci výkonné. Čím více panovníci tuto nezávislost respektovali, tím stabilnější a životaschopnější stát vybudovali.

K nejhorším deformacím moci soudní docházelo v dobách „socialistické“ republiky. Stát sice verbálně uznával Listinu práv a svobod, soudy ale soudily podle nevyvratitelné domněnky, že v republice vládne pracující lid, jehož představitelem je Komunistická strana. K vyškoleným soudcům přidali soudce z lidu, kterým stranické sekretariáty sdělily, jak je třeba soudit.

Bohužel řada vyškolených soudců z té doby je pořád ve funkcích. Aby si zachovali moc, Ministerstvo spravedlnosti různě přizpůsobovalo právní předpisy a poslanecká sněmovna je schvalovala. Počet soudů narostl několikanásobně a všechny si vybudovaly paláce.