Známý mi vrazil hlavu do okýnka. „Člověče, honem mi dej cigára. Jedu z Prahy a čtyři hodiny jsem nekouřil“. Dvakrát si potáhnul a povídá. „Letím člověče do první trafiky na nádraží a nic mi neprodali. Tři chlapi tam rabují v regálech. Asi nějaká kontrola“. Hned mi to docvaklo. Daňová kobra rabuje trafiku. Předmětem jistě budou kolky „O“.  Tedy zboží, které stát zákonem vyzmetkoval a nyní kontroluje dodržování vlastního zmetkovacího zákona. Výtěžkem mají být pokuty.

Odbočím od tématu

V Přerovském dopravním uzlu jsme tři. Tedy tři prodejny s Tabákem, novinami a časopisy. Jedna ve vestibulu vlakového nádraží, druhá na prvním nástupišti autobusového nádraží. Moje trafika je přesně mezi nimi. V nádražní zdi z bílých cihel. Vlastníkem obou trafik „po mém boku“ je paní Petra. Příjemná, milá mladá dáma, nakračující do středního věku. Takže ke konkurenčnímu boji jsme tam dva a to by mělo na konkurenční boj bohatě stačit.

Jenže, on žádný konkurenční boj neprobíhá.  A jak by také mohl. Noviny, časopisy a ostatní periodika ke čtení mají cenu stanovenou výrobcem. Cigarety, doutníky a řezaný tabák mají cenu stanovenou státem.  Tedy volné tržní prostředí jak vyšité.  Ještě si někdo myslí, že v Českozlodějsku existuje něco jako „Volný trh“? Ani náhodou.

Konkurence je spíše symbiózou. Dojdou mi drobné na vracení? Letím rozměnit k paní Petře. Dojde mi nějaký druh cigaret a dealer přijede až zítra? Letím vyměnit jiný druh ve stejné ceně k paní Petře. A opačně. Tedy žádné konkurenční prostředí, žádný volný trh. Z nás obou se stali pouzí špatně placení distributoři „Spotřební daně z tabákových výrobků“.

Inu, vrátím se k tématu

Aha, trafiku paní Petry rabují tři chlapi. Novinkou je státem zmetkovaný kolek „O“.  Přestal jsem se tedy nípat malíkem v nose a jal se kontrolovat regály. Nalezl jsem. Nalezl jsem čtyři krabičky označené kolkem „O“.  Doprdelepráce, státem pokutovaný daňový únik.  Tak jsem ty čtyři krabičky strčil do kapes. Kapsa je moje soukromá věc. Sakra, na moji kapsu snad nemá nárok ani jakýsi státní orgán.