Ač obyčejný občan, našel jsem v sobě sílu, abych sledoval ve středu 10.1.2018 jednání sněmovny ve věci vyjádření důvěry/nedůvěry vládě. Byl jsem zděšen uraženou ješitností, někdy až dětinskostí poslanců opozičních stran. Jednání bylo ukázkou, jak mohou někteří dlouholetí matadoři sněmovny postupně zdegenerovat ve svém myšlení a odtrženosti od reality.
Odhlédnu li od nosného tématu, kterému se téměř bez výjimky diskutéři věnovali, tedy cause obvinění Andreje Babiše, byly dalším tématem především následující 2 hlavní výhrady proti programovému prohlášení vlády:
1) Že hnutí ANO „vyzobalo“ do programového prohlášení vlády programy opozičních stran a nijak to nekonzultovalo s jejich představiteli. Tady bych jako občan a volič podotknul, že je mi šumák, kdo přijde s programem, který je mi sympatický/nesympatický. A pokud mi bude většinově sympatický, je mi jedno, kdo ho nabízí. Diskutující z opozičních stran by si to představovali podle jejich vlastních slov takto: Hnutí ANO přijde na jednání s opozičními stranami s programem, který nebude obsahovat body z programů těchto opozičních stran. A na tomto jednání pak zástupci opozičních stran sdělí, které body vlastního programu by v programovém prohlášení rádi viděli. Takový požadavek však z logiky věci není splnitelný. Pokud opravdu opoziční strany dělají vše pro blaho voličů, jak rády zdůrazňují, musí se zákonitě programy těchto stran v některých bodech překrývat a tak případ, že program ANO bude obsahovat body vyhovující jen a pouze požadavkům voličů hnutí ANO a nikoho jiného, nemůže v reálu nastat. A totéž platí recipročně i pro programy všech ostatních stran.
2) Že programové prohlášení vlády obsahuje vše, tedy nesplnitelnou směsku typu „Kočička s pejskem pekli dort“. Na mne naopak obsah prohlášení působil konzistentně a výhrady proti němu se často opírali o pofiderní zdůvodnění. Jeden příklad za všechny: Poslanec za KSČM Valenta vyčetl vládě, že ačkoliv to slibovala, nekoná ve věci plošného zavedení internetu za dotace EU v rámci celé ČR. Pán zřejmě nečte noviny a na televizi se nedívá. Jinak by věděl, že o soutěž na internet v ČR je nulový zájem z důvodu ekonomické nevýhodnosti i procesní náročnosti. Co je platná jednorázová dotace EU, když následné samotné provozování až do osamělých lokalit s „pár chaloupkami“, třeba v příhraničí někde na Bruntálsku, je těžce ztrátové. Ale možná si to pan poslanec představuje tak, že natahovat dráty internetu a pak jej provozovat budou vyčlenění úředníci nějakého ministerstva.
Mimochodem, k té nesplnitelnosti programu ANO bych měl zrovna pro poslance ČSSD, jako dlouholetý, dnes však již 2 volební období bývalý volič ČSSD, následující vzkaz. Jako jeden z nemnohých se neřídím image poslanců, tedy novým účesem p. Fialy nebo brýlemi p. Zaorálka, nýbrž programem stran, který čtu. A tak jsem se při rozhodování, koho volit, zamýšlel i nad programem ČSSD. Obsahuje řadu mně sympatických bodů. Jenže aby byl program splnitelný, musí existovat podmínky na jeho splnění. A jednou z těch základních je klid v zemi, zajištění bezpečnosti občanů. Netvrdím samozřejmě, že během jednoho volebního období u nás může nastat situace podobná té ve Francii, Velké Británii nebo Německu. Tedy násilnosti, hořící auta, nogo zóny apod. Ale ve střednědobém horizontu je to již docela představitelné. Proto pokud program strany na jednom z prvních míst explicitně neobsahuje bod, co proti tomuto možnému nebezpečí podnikne, nemá smysl takový program číst dále a to byl v mém případě i program ČSSD (ale i dalších stran). Svého času jsem napsal p. Zaorálkovi, že častým argumentem představitelů ČSSD (i různých sluníčkářů a jim podobných) je, že u nás žádní imigranti přece nejsou ani žádné nebezpečí násilí resp. terorismu není a nehrozí. No já jsem přesvědčen, že rozumní lidé se připravují na možné nebezpečí v předstihu. Proto všude např. visí požární řády, i když ještě nehoří, jsou zpracovány protipovodňové plány i když ještě není povodeň a armádu budujeme i když není válka. Nic z toho bohužel představitelé ČSSD nechtějí vidět a proto jsem jejich dnes již bývalým sympatizantem. Pan Jiří Paroubek při dodržení některých podmínek vidí šanci pro ČSSD pro její „vstanutí z popela“ v budoucnosti. Já, otřesen včerejším vystoupením obzvláště poslanců Hamáčka a Zaorálka, již takovou možnost nevidím. Obzvláště p. Zaorálek ve své sebestřednosti a samolibosti je jedním z těch, kteří postupně dovedou ČSSD až do naprostého úpadku a zapomnění.
Co závěrem? TV přenos z vyjádření/nevyjádření důvěry vládě byl pro běžného občana otřesným divadlem. Ač nevolič hnutí ANO, říkám si, zda by přece jen předčasné volby nebyly nejlepším řešením. V nich díky intenzivní propagandistické masáži zvolí ANO ještě více voličů, než v nedávných volbách, některé zavedené strany zmizí v propadlišti dějin a bude klid.
A opravdu závěrem, ke kauze Babiš, zmiňované výše: V deniku.cz jsem se právě dočetl, cituji:
„Dokument (OLAFu) konstatuje, že na Čapí hnízdo by se nemělo pohlížet jako na malý a střední podnik, ale naopak jako na firmu propojenou nebo partnerskou s holdingem Agrofert. Toto tvrzení zakládá OLAF na skutečnosti, že část akcií Čapího hnízda vlastnili rodinní příslušníci tehdejšího vlastníka Agrofertu a nynějšího premiéra Andreje Babiše (ANO).“
Je to samozřejmě absurdní nesmysl – v takovém případě by ve všech případech, kdy členové jakékoliv rodiny vlastní majetek (třeba akcie) více firem současně, šlo tvrdit, že tyto firmy představují jednu propojenou firmu. Zkuste si to představit – Vy i Vaše manželka máte akcie firem ČEZ, INNOGY, ŠKODA apod., takže dle úvahy OLAF jde o jednu a tu samou firmu.
Chci vidět soud, který takovou nesmyslnou úvahu neshodí se stolu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
