Volby sociálním demokratům ukázaly, že skutečně zřejmě lidem tato strana nerozumí. Lidé mohou jen přes média sledovat, co se v ČSSD děje. Literárním novinám zaslal člen a předseda místní organizace ČSSD v Řeži na Praze-východ a bývalý první místopředseda této strany Karel Machovec rozbor situace v ČSSD. Pochopitelně jde jen o jeho názor a jiní členové ČSSD s ním nemusí souhlasit. Nechť čtenář sám posoudí, do jaké míry je analýza insidera v ČSSD přesná. Po dlouhém čase je to aspoň vážné slovo do diskuze o politice této strany. Uvádíme zde zkrácenou verzi a celou analýzu můžete číst ZDE.

Důsledek minulosti Současný stav, má příčiny v minulosti, není to výsledek náhlé voličské změny, ta byla ostatně vůči ČSSD dlouhodobě naznačována. Tento stav nastal mimo jiné i díky tomu, že díky tzv. "Lánskému puči" ve straně v podstatě neproběhla diskuse o příčinách neúspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013, kde ČSSD získala 20,5% hlasů proti očekávaným a předpovídaným 30%. Už tehdy se pravděpodobně projevila tendence přechodu voličů ČSSD k nové populistické straně ANO, která se profilovala výrazně jako protestní strana zejména proti tradičním – ideově založeným stranám.

Především je ale nutné důrazně konstatovat, že tyto výsledky jsou výsledkem dlouhodobých a především vnitrostranických dějů, které mají původ jednak ve způsobu vzniku, kdy v 90. letech ČSSD sehrála úlohu vysavače na levici, kdy úspěšně a plošně integrovala levicové nekomunistické proudy a voliče, osmašedesátníky a část komunistické levice a v mnoha případech zasahovala i liberálního středového voliče (zejména ve volbách 2002). Ne všechny tyto proudy byly čistě sociálně demokratické (ani nemohly být vzhledem k historické diskontinuitě), ale jednalo se o poměrně nesourodý spletenec včetně silného národně socialistického proudu (za první republiky jednoho z největších konkurentů sociální demokracie), který po vykradení národněsocialistických stran skončil v ČSSD.

Díky opoziční smlouvě, uzavřené Milošem Zemanem a Václavem Klausem, se v pozadí politických stran, zejména těch nejsilnějších začalo tvořit klientelistické a korupční podhoubí, které se naplno na povrch dostalo po odchodu Zemana a Klause z čela svých stran. U ČSSD se tento trend plně projevil po vynuceném odchodu Vladimíra Špidly v roce 2005. Do období vlády Miloše Zemana lze nakonec datovat i vznik ekonomické síly AGROFERTU, který za velmi neprůhledných a podezřelých okolností opanoval manažersky akciovou společnost UNIPETROL a s tím i její byznys, exkluzivita na odbyt, i zásadní podniky Lovochemii a Chemopetrol. To vše se dělo za účinné pomoci vlády a zejména ministerstva průmyslu a obchodu a tehdejšího ministra vnitra a pozdějšího premiéra Grosse. Prostě a jednoduše Andreje Babiše jsme si vytvořili sami.

Stranický klientelismus a úpadek demokracie

Jak ODS, tak ČSSD se postupně měnily v nepolitické, klientelistické a vnitřně nedemokratické strany. To bylo spojeno i se vznikem krajského uspořádání, kdy velká část veřejných prostředků a nakládání s nimi přešlo pod krajské samosprávy. Tyto, na centrech politických stran, nezávislé finanční prostředky a možnosti "personální" politiky ve formě obsazování funkcí spřátelenými respektive dobrovolně závislými členy stran, umožnilo vznik tzv. kmotrovských struktur neboli vnitrostranických oligarchií. Ty umožňovaly především silně ovlivňovat politiku jak na místní, tak na centrální úrovni, volba vrcholových funkcionářů strany začala probíhat nikoli na základě svobodné politické soutěže, soutěže vizí, ale na základě meziregionálních dohod těchto bratrstev. Spolu s působením velkých finančních skupin v zázemí jednotlivých politických stran, tak byl vytvořen klientelistický systém vzájemně spolupracujících bratrstev a to i napříč politickým a ideovým spektrem. Zejména na regionální úrovni pod heslem "Regionální politika je jiná, musíme řešit reálné místní problémy" se tak vytvořily místní "zájmové mafie".