Překvapuje mě, že je poněkud opomíjená otázka zajištění lidských zdrojů pro případný provoz elektrárny. A zde se nechci omezovat pouze na jaderné konstruktéry či technology, ale zejména na rostoucí deficit technicky vzdělané populace. Odmyslím-li si otázky, kterými spolehlivě „naštvu“ humanitně vzdělané kolegy (a zejména úředníky naší „štíhlé“ státní správy), typu „kdo v této společnosti tvoří hodnoty a vydělává na vás?“, pak je potřeba uvažovat v těchto diskusích nejenom o případném rozvoji celé české energetiky a celé tzv. znalostní společnosti, ale brát v úvahu i současný deficit inženýrů a techniků. Ten se už v současnosti pohybuje např. jenom v informatice v řádu tisíců a stále narůstá.

Liberální manažer řekne – nic se neděje, volná pracovní místa rádi zaberou a zabírají inženýři z jihoevropských ekonomik (např. Španělé, Portugalci, Řekové, ale i Rusové a další). Jde však také o to, zda nemá mít tato společnost (a jejím představitelem je vláda) strategii rozvoje technického vzdělání (a to od mateřských školek až po univerzitní vzdělání)? A co je nejdůležitější – zda nemá tuto strategii v praxi uskutečňovat?

Dnes jsme na státních univerzitách všichni postaveni před problém snížení počtu studentů nastupujících na univerzity. Jde o 5 % proti dnešnímu stavu – a je jedno, jestli česká společnost budoucí absolventy konkrétního oboru potřebuje nebo jich má trvale nadbytek. O 5 % budou sníženy počty státem placených míst studentů, na technických fakultách stejně jako na jiných. A na otázku, co dělat, když praxe potřebuje absolventy některých speciálních technických oborů? Řada úředníků sdělí – ať si to řeší jednotlivé univerzity ve spolupráci s praxí.