Je známo, že léto je tou nejlepší příležitostí k pořádání rozličných kulturních akcí. Tedy i festivalů multižánrových, filmových, gastronomických a samozřejmě i hudebních. Příznivci country, metalu, rocku, folklóru i jazzu si přicházejí na své. Také milovníci klasické hudby. Nebýt peněz z veřejných rozpočtů či štědrosti soukromých sponzorů, vypadal by kulturní kalendář chudě. Jedním z takových festivalů klasické hudby je i hudební festival, který se již tradičně od roku 2005 v červenci pořádá ve Znojmě. Protože se již dlouhodobě také na jednom známém hudebním festivalu podílím a měl jsem jisté informace, že ne vše kolem Znojemského festivalu hudby je v pořádku, začal jsem se blíže o zákulisí této akce zajímat.

Je s podivem, že hudební festival pořádaný v tomto krásném jihomoravském městě po celou svoji existenci nepřipomenul žádnou z originálních hudebních osobností s hudebním životem tohoto města spjatou. A že jich nebylo v německém ani v českém prostředí málo – namátkou jmenujme významného německého skladatele Heinricha Fibiho, Mozartova součastníka a rodáka z nedalekých Dyjákovic Felixe Kauera nebo z české strany dlouholetého ředitele hudební školy Alberta Peka. Namísto toho jsou velikášsky a znojemskému prostředí až nepřiměřeně servírovaní již mnohokráte obehraní osvědčení skladatelé, které dostatečně známe z učebnic i z produkcí vhodnějších scén i z jiných obdobných hudebních festivalů.

S nadhledem nadregionální optiky je nutno napsat, že hudební festivaly v obdobném duchu v posledních letech vyrostly jako houby po dešti. Nejbližší podobná akce se koná již tradičně v Jaroměři nad Rokytnou. Precizní úrovní a zajištěním jsou známy také festivaly vážné hudby v Českém Krumlově či Kroměříži.

Znojemský hudební festival má však jistě několik originalit. Každoroční nastudování jedné opery či oratoria jen pro tuto příležitost je pouze jednou z nich. Je však také zřejmě jedinou podobnou veřejnou kulturní akcí, kterou pořádá sdružení, v jehož čele stojí člověk, který se rád a veřejně vydával – zřejmě aby zdůraznil význam svého nedoceněného ega - za policejního informátora. Česky přeloženo – práskače.  Ne dosti na tom. Také člověk, který dle informací z  okruhu zasvěcených  údajně neváhal osobně nejprve udat (napráskat) potencionální sponzory z domnělého korupčního jednání a následně div ne schizofrenně údajně drze leštit jejich kliku s žádostí o finanční podporu festivalu.  Ostatně letos přijel před městské zastupitelstvo orodovat za navýšení veřejného příspěvku i obecně uznávaný pěvec Adam Plachetka. Těžko říct, co vedlo umělce světového renomé k tomu, že nechal své jméno zatáhnout do nekonečného dějství znojemské komediální blamáže nastražené zřejmě tzv. „prezidentem“ festivalu a jeho klakou. Docela nedávno se totiž ti samí zastupitelé rozhodující o kulturních dotacích stali obětí zlovolné provokace znojemských potížistů, z nichž mnozí nemají k lidem z festivalu politicky daleko. O až patologickém stihomamu jednoho ze dvou hlavních organizátorů festivalu Jiřího Ludvíka (druhým je jeho vrstevník dirigent Roman Válek) nejlépe svědčí jeho vytrvalé mediální stěžování si, jak znojemští starostové chtějí „jeho“ festival zničit.

Z městských webových stránek lze zjistit, že zastupitel Ludvík, rád vystupující pod titulem "prezident" , je zdaleka největším příjemcem městských kulturních dotací - a to platilo i v dobách, kdy se na špatné kondici městských financí  podepsala hospodářská krize. Nezajímaly ho jiné projekty, nezajímalo ho, jak radnice umístí nezaměstnané se ZTP, zajímaly ho vždy jen jeho dojmy, jeho vidění světa a všudepřítomných nepřátel. A to i přesto, že jen tento rok znojemský starosta Ing. Vlastimil Gabrhel altruisticky přispěl na Ludvíkovu kulturní akci rovnými 20. 000 korunami čistě ze své kapsy. Inu – zřejmě i na jihu Moravy platí staré přísloví Za dobrotu na žebrotu.