Pracoval jsem jako učitel matematiky a deskriptivní geometrie na vojenských gymnáziích a středním odborném učilišti, takže vím, jaká je nebo byla realita.

Pokud se divíte, že si učitelka nestěžovala, pak nerozumíte tomu, jak to ve školství funguje. Pokud by si totiž stěžovala, tak by se celá záležitost s největší pravděpodobností obrátila proti ní. Není tak úplně vyloučené, že by byla propuštěna, protože si neumí nastolit pořádek. Není tomu zas tak dávno, kdy byl medializován případ, kdy učňové nasazovali na hlavu mistra odborné výchovy odpadkový koš, do kterého tloukli holemi. Mistr byl propuštěn. Je realitou našeho školství, že žák či student má pro školu a její vedení větší hodnotu než učitel. Za žáka dostávají normativ, tak se příliš nepospíchá s vyloučením agresivních žáků, zatímco za učitele se snadno sežene náhrada.

Vedení školy a kolegové nepochybně o šikaně museli vědět. Někdo musel projít kolem dveří a slyšet, co se tam děje. A určitě mělo vedení školy donašeče, kteří informovali nejen o šikaně učitelky.

Sám jsem zažil jako učitel, jak mi studenti vyhrožovali, že mě vyhodí z okna. Když jsem si stěžoval vedení školy, tak z toho měli srandu. Zástupce ředitele mě napadal, že není spokojen s kázní na hodinách matematiky. To je realita, jak přistupuje vedení škol k problémům na školách. Hlavně nikomu nepřidělávat práci, své problémy si řešte sám. Pokud se někdo domnívá, že „když je učitel osobnost, tak si pořádek nastolí sám“, tak dle výzkumů zveřejněných na jednom ze serverů o školství cca 40 proc. učitelů na základních školách uvádí, že není schopno zpacifikovat narušitele kázně. Na učilištích to asi bude ještě horší. Autoritu učitelů sráží i vedení resortu. Paní ministryně nedávno prohlásila, že „děti u nás nikdo mlátit nebude“. To pronesla poté, kdy ředitel jedné školy dal pár facek neukázněnému žákovi a musel odejít z funkce.