Neboť i prostor mezi ionosférou a povrchem naší planety lze podle nich rozebrat na molekuly a na atomy, aplikovat na veškeré zdejší dění přírodní zákony, vychrlit řadu chemických, fyzikálních a matematických pouček, příslušných vzorců a rovnic. A všechno, co zde najdou, lze podle nich vždy zvážit, změřit, nebo na kousíčky rozřezat. A co oni sami ještě nikdy neviděli a o čem nečetli v im­paktovaných časopisech celého spektra vědeckých disciplín, to prostě neexistuje. A ani svědectví očitých svědků je pak nemohou zviklat v jejich přesvědčení, neboť lidé přece podléhají všelijakým klamům a mámením, tudíž realitu mapují jenom vědecké aparatury a přístroje.

Jenže v případě řady přírodních jevů již nejde o pouhá „nespolehlivá“ svědectví očitých svědků, jako tomu bývalo v 19. století, nýbrž o záznamy, pořízené objektivy kamer. Nikoli jen pouhé fotografie, ale i záznamy audiovizuální, tedy kamerou nahrávaný obraz spolu se zvukem. Jako ta videa z minu­lého článku, kde jsem čtenáře upozornil na autentický záznam ze 13. února 2011, kde nejenže do­šlo k samovolnému zapí­nání mikrovlnné trouby, ale v tomto záznamu je doložena i činnost mikrovlnky po jejím odpojení od sítě. Zajímavý je fakt, že tento úkaz byl pozorován opakovaně. Dne 18. února 2011 dokonce začala mi­krovlnka pracovat i přesto, že byly kolíky zástrčky z přívodní šňůry oči­vidně mimo zásuvku, tedy prokazatelně byla mi­krovlnka odpojena od přívodu elektřiny. Při speku­lacích kolem výkladu tohoto jevu se v diskusích objevily úvahy skeptiků o podvodu s bez­dotyko­vým přeno­sem výkonu, častěji se hovoří o technologiích dodávajících elektrickou energii spo­třebiči bez jaké­hoko­liv me­chanického kontaktu. Zde odkaz na diskutované záběry mikrovlnky:

V ten samý den, kdy se objevil první problém s mikrovlnkou, který jsme shlédli na videu, byl pak v australském Qeenslandu pořízen další autentický záznam, kdy je na záběrech předvedena vykli­zená pracovní deska ku­chyňské linky. Na záběrech Kena Goldsteina je jasně vidět, že inkrimino­vaná deska není provrtaná kvůli skrýva­nému vodiči, žádné stopy ukrývaných vodičů nenajdeme ani na stěně. Z čehož vyplývá, že zde o známý kouzelnický trik se skrytými vodiči nešlo. Požádal jsem tedy několik našich zástupců vě­decké obce o radu. Chtěl jsem zjistit, jakým jiným, dokonalej­ším technickým trikem by bylo možné dodat energii mikrovlnce s odpojeným napájením. Vždyť podle některých skeptiků již vynálezce Tesla v roce 1893 na Světové výstavě v Chicagu nakonec předvedl, že je možné předávat elek­trickou energii spo­třebiči bez jakéhoko­liv me­chanického kon­taktu a rozsvítit žárovku bezdrátově, nicméně z mnoha důvodů se jeho bezdrátový přenos energie na dálku tehdy neuchy­til.

Trochu mne zaskočil jeden z našich profesorů, který mi napsal: „Rozsvítit samotnou žárovku ve volném prostoru externím generátorem mikrovlnného výkonu není problém, stačí asi dvojnásobek výkonu té žárovky. Ta žárovka (a i motor rotujícího talíře) je ale na videu uvnitř kovového pláště mikrovlnné trouby, tedy ve stíněném prostoru. Mikrovlnné nebo vysokofrekvenční EM pole by se tam teoreticky vůbec nemělo dostat (resp. by bylo např. 1000 x zeslabené stínícím pláštěm).“ Jenže jak jsem se následně od jednoho z elektrikářů dozvěděl, je třeba si uvědomit, že u sle­do­vané mikrovlnky je odstíněn pra­covní prostor s otočným tácem a žárovkou, nikoliv místo pro veš­keré ovládání na jejím boku. Hle­daná energie (signál) by tak případně mohla do mikrovlnky proni­kat panelem ovládání a nemusíme se již bavit o stínění fyzikálního pole kovovým pláštěm mi­kro­vlnky. Na druhé straně však podle elektrotechniků miliwatty potřebné k ovlá­dání výkonných spína­cích prvků by se do řídicí části dostat mohly, avšak silová energie na svícení a mechanickou práci by měla pocházet odjinud.