Konkrétní částka, kterou dostane Španělsko bude známá, až se zjistí kolik vlastně španělské banky na svou záchranu potřebují. Někteří komentátoři říkají 40 miliard eur, jiní až 180 miliard, což je ovšem suma, která není k dispozici a kterou nikdo ani nenabízí.
Dvě největší banky si na zadluženost nestěžují, třetí, Bankia, o jejíž dluzích se muví nejčastěji, skromně žádá 19 miliard eur. Nabízené peníze nelze bohužel použít jinak než na záchranu zadlužených bank, které rozpůjčovaly peníze na koupi a výstavbu nemovitostí a nyní, když bublina praskla, dostaly se do insolvence. Byty se dnes prodávají o plnou čtvrtinu levnější než v roce 2009, někdy jsou k dostání i pod stavebními náklady.
Nejasno mají také světové burzy. Jakoby nevěděly, jestli bruselská injekce Španělsku je dobrým počinem nebo ne. Včera euro nejprve začalo stoupat jakoby v jisté naději na lepší časy, ale do večera zase kleslo. Stejně se dařilo španělským úrokům z dlouhodobých dluhopisů. Nejprve klesly, pak se začaly vracet na svou páteční hodnotu.
Podobně tomu bylo s ohlasy evropských politiků a komentátorů. Původní nadšení z toho, že se Španělsko rozhodlo přijmout peníze ještě před nedělními volbami v Řecku, rychle vystřídala skepse. Množí se obavy, že podobné podmínky jaké si vyjednal Madrid, budou chtít také ostatní zadlužené země. Bruselské peníze španělským bankám přicházejí přes státní pokladnu, která je garantem jejich splácení. Nejsou však vázány na žádné nové podmínky. Prostě, jakoby se zdálo, že opatření přijatá socialistickou a potom i lidoveckou vládou jsou dostačující. Je pravda, že byla mimořádně omezující, mimochodem podobná těm, která u nás prosazuje vláda Petra Nečase.
Nejasno je také kolem vyjednávání španělského premiéra Mariana Rajoye o finanční výpomoci z Bruselu. Do poslední chvíle, prakticky do minulého týdne popíral, že by jeho země nějakou pomoc potřebovala. Přitom všichni, jak na Pyrenejském poloostrově tak ve světě věděli, že to není pravda. Objevovaly se nejrůznější domněnky, proč Rajoy nechce přijmout peníze z Bruselu. Mluvilo se dokonce o jeho hrdosti, což je prý vlastnost typická pro Španěly.
Pravda je ovšem trochu prostší. Rajoy se bál, že by ho půjčka mohla stát premiérské křeslo, neboť byla dosud vždy vázána na další omezující podmínky, jež se podobaly až ztrátě suverenity. Když mu novináři vyčítali, že žádost o půjčku neoznámil on, ale ministr hospodářství Luis de Guindos, snažil se je přesvědčit, že na ní pracoval dlouhé měsíce. Podle prestižního listu El País interview pokračoval takto: Proč tedy o ni nepožádala vláda dřív? „To bych taky rád věděl! Měli o ni požádat socialisté už před třemi lety.“ „Když je to tak, proč jste říkal veřejnosti pravý opak?“ A Rajoy uzavřel: „Byla to součást mé vyjednávací taktiky“. Rajoyovi nikdo nevěří.
A konečně Španělé nemají jasno v tom, co si vlastně půjčili. Je to půjčka nebo záchranný balík? Premiér tvrdí, že jde o výhodnou půjčku pro banky. Zastánci tohoto názoru našli několik argumentů na jeho podporu.
Půjčka neohrožuje suverenitu země, vláda má kontrolu nad národním hospodářstvím, nepředpokládá změnu Ústavy a podobně. Záchranný balík, jak se to ukazuje v případě Řecka, Irska a Portugalska, se chová opačně: ohrožuje suverenitu země, převádí kontrolu nad národním hospodářstvím zahraničním institucím atd.
Britská BBC soudí, že záchranná půjčka se ve Španělsku proměnila v sémantický problém.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
