Osobně jsem přesvědčen, že si Přibil mohl nějaké nahrávky vědomě pořídit. Sám jsem s ním před mnoha lety několikrát jednal v souvislosti s určitou mojí kauzou, o které referoval. Oceňoval jsem, že se vždy a zdůrazňuji slovo vždy, dotázal, zda si mne může nahrát. To není u novinářů stoprocentním pravidlem.

Možné je i to, že je mohl pořídit, aniž by o tom tušil. Napíchnout někoho, aby o tom nevěděl, není tak velký problém. Zrovna nedávno jsem viděl záznam, kde dvě osoby koukaly z blízka (centimetry, decimetry) do nahrávacího zařízení a nepoznaly, že jsou nahrávané. Stejně tak není problém, aby se s napíchnutou nahrávkou dále pracovalo, a to zvláště tehdy, když by nebyla určena pro soudní řízení. Sám znám dokonce v trestním řízení případ, o který se před lety u mne Přibil zajímal, kdy se klient marně domáhal ustanovení znalce na posouzení pravosti a celistvosti odposlechů a chtěl i další své odposlechy, aby mohl pomocí nich vysvětlit to, co vypadalo jednoznačně. Co myslíte? Dostal je? Byl ustanoven znalec? A pokud jste si odpověděli "Ne", tak Vám zřejmě nebude dělat problém ani správná odpověď na otázku: A vadilo někomu jinému kromě klienta, že neměl takovouto možnost, když na nemožnost jejich prověření a neznalost dalších odposlechů opakovaně upozorňoval soudy všech stupňů, a dokonce i v řízení u Ústavního soudu?

Pokud bych připustil, že Přibil vědomě nahrávky pořídil, a je zřejmé, že mám o tom nezanedbatelné pochybnosti, tak nechápu, proč by byl tak hloupý a usvědčoval se, že má přístup k živým policejním spisům a vyvolával riziko trestních řízení, a to i vůči sobě. Proč by se vědomě ohrožoval a ve své profesní činnosti se odepisoval? A jak by se takovéto nahrávky dostaly k tomu, kdo je takto zveřejnil? A pokud by byl Přibil skutečně hlupák, jak je možné, že psal tak chytré a korektní články. Není to v této aféře vše nějak jinak? Dá se podezření ověřit?