Jako byznysmen podnikající v mnoha sférách, především ve stavebnictví, realitách, a showbyznysu, předsedající a zasedající v radách 515 společností, projezdiv Ameriku křížem krážem, nemohl nevidět, kterak se rozrůstá rezavý pás Ameriky v čele se zbankrotovaným Detroitem, dřívější hrdosti průmyslové Ameriky, udávajícího tón růstu jejího bohatství. O Detroitu se kdysi říkávalo: „Když v Detroitu začnou kýchat, Amerika dostává zápal plic.“ Rozrůstající se rezavý pás Ameriky je důkazem toho, že situace je nyní daleko horší než zápal plic. Do zahraničí se za většími zisky podle různých údajů z USA odstěhovalo na sto tisíc závodů. Kdysi silná střední třída, o níž se opírala americká ekonomika, se smrskla. Její platy zůstaly na úrovni šedesátých let, nezaměstnanost vzrostla a třetina Američanů přežívá díky přídělům na potravinové karty. Vnitřní trh a vnitřní spotřeba jako tahouni rozvoje ekonomiky zeslábly, Amerika pokračovala a pokračuje žít nad poměry. Produkuje 17% světového HDP, ale spotřebovává ho téměř okolo 40%. Přežívá díky zvyšování zadluženosti, tištěním ze vzduchu ničem nepodloženého dolaru. Vláda prezidenta Obamy vytvořila dluhů více než všichni jeho předchůdci dohromady.
Trump – „ populista, podivín a exhibicionista“, či lidový miliardář?
Sdělovací prostředky řízené vlastníky z branže superelity se snažily učinit z uchazeče o prezidentský stolec Trumpa podivína a exhibicionistu, který si nevidí na špičku nosu. Naprosto se přehlížel například fakt, že Trump je autorem 17 knih, z nichž ta poslední o nutnosti učinit Ameriku opět velikou svědčí o tom, jak pečlivě se k volebnímu boji Trump připravoval. Na rozdíl od něho Hillary Clintonová, podporovaná ze všech stran propracovanou a naprogramovanou volební mašinérií, si byla svým vítězstvím prakticky natolik jistá, že jej považovala téměř za hotovou věc a spolu s ní i veškerý esteblishment Západu, který jí pochleboval a Trumpa zatracoval jako trapného outsidera. Jenomže do této režie se při přípravě a průběhu volebního maratónu vloudila chybička, která způsobila, že Clintonová a její volební štáb nepřesně odhadly, nakolik se Amerika a spolu s ní americký elektorát změnily a nepřizpůsobily k tomu odpovídajícím způsobem volební taktiku. Tuto chybu Clintonová nebyla ochotna přiznat a viníci se začali hledat všude jinde, jenom ne v podstatě věci.
Trump ve svých předvolebních projevech začal mluvit o věcech, které pro stereotypní dlouholeté politické tváře, jejichž popularita v Americe značně poklesla, byly dlouholetým tabu. Trump dokázal zaktivizovat a do voleb zapojit mlčící většinu Ameriky, lidi, kteří po léta k volebním urnám nechodili, protože ztratili víru v to, že na stavu věci mohou něco změnit a americký sen se pro ně stal pohádkou pro děti. Bouřlivák Trump, znevažovaný propagandistickou špínou všeho druhu, je však probudil z letargie, stal se pro ně lidovým miliardářem a nadějí, že pro přehlížený lid přece jen něco udělá. Proto tentokrát k urnám přišli, aby pro něj hlasovali. Tento faktor volebnímu štábu Clintonové buď unikl, nebo mu nepřisoudil patřičnou váhu. Hillary byla po vyhlášení výsledku voleb svou prohrou natolik naštvaná a frustrovaná, že vedoucího jejího volebního štábu lidově zfackovala. To také vysvětluje, proč týž večer H. Clintonová nebyla schopna D. Trumpovi poblahopřát k vítězství, jak je to obvyklé, ale až druhý den ráno, když během noci poradci sesmolili příslušný text, neboť s takovou variantou se vůbec nepočítalo.
Když v táboře demokratů začali chápat, co se děje, jistý Rick Wilson jako konsultant prohlásil, že je na čase provrtat Trumpa kulkou. Toho se zalekl i sám Obama. Protože mezi těmi, kdo se postavil do cesty clintonovcům, byla vysoká úmrtnost, Obama upozornil kandidátku od demokratů Clintonovou, přezdívanou Killary, Billary či Shillary (anglický významový kořen - zabíjet, brát úplatky a činit podrazy), že pokud bude Trump takto odstraněn, pošle jí za mříže. Kolem persony Clintonové se současně rovněž vytvořila mlha, když se zjistilo, že zmizelo 30 tisíc elektronických zpráv, které jako státní sekretářka vládě nepředala. Trump ačkoliv je tvrdý chlap, nehodlal riskovat svou hlavu a požádal příslušné orgány o ochranu. Jeho prosba byla po jistém váhání přijata a o bezpečnost jeho osoby se staralo 300 agentů tajné služby.
Prezidentská persona non grata
Jak známo, Trump přes všechny nástrahy a překážky volby vyhrál. Stal se prvním prezidentem coby člen klubu 500 miliardářů. Prvním prezidentem z oblasti reálného sektoru, který pochopil, že pro spasení dalšího vývoje Ameriky je nezbytné přiskřípnout křídla banksterům, budujících plnou parou finanční pyramidu na základě neadekvátního nadhodnocení peněz a podhodnocení reálného sektoru. Proto od prvního dne, kdy výsledky voleb vešly ve známost, útoky proti Trumpovi ještě více zesílily. Trump je prvním legitimně zvoleným americkým prezidentem, který je od prvního dne svého zvolení veřejně osočován jako prezidentská persona non grata – (viz.: Trump není můj prezident!). Zklamané zákulisí nechalo převrátit naruby vše, co se Trumpa a jeho letité činnosti týkalo s cílem zahnat jej do kouta, donutit k chybám a vynutit jeho impeachment. Řadový světoobčan, jehož mysl nebyla zdeformována mainstreamovou propagandou, se nestačí divit, jak je něco takového možné v zemi, která se ve světě prezentuje jako vzor demokracie, kterouž to je třeba globálně zavést po celém světě ať již dobrovolně nebo humanitární domluvou a la Bělehrad, Irák či Libye. Tato hra trvá dodnes, což Trampovi nesmírně ztěžuje výkon jeho prezidentské funkce. Je podezírán z toho, že obdržel podporu z Kremlu hackerským zásahem bez poskytnutí nějakých konkrétních důkazů, které se přes mnohaměsíční úporné pátrání nepodařilo zjistit a konkretizovat. Hlavním zdrojem tvrzení jsou výmysly a domněnky. Jakýkoliv kontakt s ruskými diplomaty či dokonce pouhými podnikateli je chápán něco jako vlastizrada, takže situace hořce připomíná poválečnou éru maccartismu. Sankce proti Rusku jsou samozřejmostí. Situace je komplikována i tím, že Trump vcelku pětkrát navštívil Rusko coby byznysmen, kde podepsal dokonce smlouvu o záměru vybudovat v Moskvě Trump Tower, za 14 mil. dolarů vybudoval Crocus city komplex, a uskutečnil zde konkurs na titul Miss Planety. Uvažoval i o dalších plánech na výstavbu v Rusku řady supermoderních hotelů. Po Moskvě kolují fotografie Trumpa s populárními ruskými pěveckými hvězdami v čele s Kirkorovem a ruskými manekýnkami. Není tajemstvím, že Trump tehdy hořel přáním setkat se s Putinem, ale toho se nedočkal. Do nynější honby na čarodějnice byl nyní zatažen i jeho mladší syn Don a zeť Jared Kushner coby prezidentovi poradci.
Amerika, která v padesátých letech produkovala polovinu světového HDP, nyní přes její ohromnou ekonomickou kapacitu, její výkon představuje zhruba pouze 17 procent. Tento a další ukazatelé ze světového geopolitického života ukazují, nakolik se svět změnil zejména po té, co došlo k rozpadu SSSR. USA se poté staly jedinou supervelmocí, která však nepočítala s tím, že se Rusko ze svého kolapsu, podpořeného vnitřní pátou kolonou, tak rychle zmátoží. Pro Margaret Tatcherovou se Rusko stalo zemí, kde postačí, aby zůstalo 20-30 milionů obyvatel k zajištění dodávek surovin pro zlatou miliardu. Senátor McCain ocenil Rusko jako benzínovou pumpu pro účely západu. Globální elitě západu jde nyní o to maximálně zbrzdit ekonomický rozvoj Ruska, nutit jej k výdajům na zbrojení, k omezení sociálních výdajů a sankcemi donutit Kreml ke změně politiky třeba i za cenu velkoruského majdánu.
Ve vývoji tohoto procesu může velkou úlohu sehrát prezident USA Trump. Ten se nachází ve složité situaci z řady důvodů: zaprvé jeho pravomoci jsou omezeny zákonem a jeho činnost v mnoha ohledech podléhá kontrole ze strany amerického kongresu, který mírně řečeno nenašel v personě Trumpa zalíbení a to i u části příslušníků republikánské strany, k níž patří. Za druhé: situaci komplikuje to, že americká elita není jednotná. Rozkol v ní nazrával delší dobu a ekonomická krize po roce 2008 jej urychlila a prohloubila. Demokraté coby expansionisté chtějí chránit existující světový finanční systém za cenu exploatace celého světa ve svůj prospěch, zatím co republikáni coby izolacionisté se spíše hodlají zaměřit na řešení vnitřních problémů. Clintonovci při tom slouží zájmům globální finanční elity, která v zájmu realizace svých cílů a překonání krizových jevů je schopna přivést svět na samu hranici třetí světové války. V jejích představách vyvolává hrůzu již jen to, že by se nevypočitatelný Trump mohl dohodnout s prezidentem Putinem o čemsi pro tuto část elity nepřijatelném. Markantně se to projevilo při přípravě setkání obou prezidentů v kuloárech G 20 v Hamburku, kdy téměř do poslední chvíle nebylo jasno, zda k setkání vůbec dojde a o čem se na něm bude jednat. V tomto ohledu všeobecně panoval velký pesimismus, takže i pouhý stisk rukou obou lídrů se stal předznamenáním jistého úspěchu, který snad postupně přivede k rozmrazení rusko-amerických vztahů, jež ustrnuly na bodu mrazu. Zatřetí: v USA vznikla paradoxní situace, v níž stanoviska prezidenta a jeho podřízených se podstatně liší. Establishment zděděný po Obamovi za nebývalé podpory mediálních prostředků se nezřídka staví proti politice svého představeného a trvale mu hází klacky pod nohy.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
