Na váhu je nyní vrženo vše, včetně účtů z minulosti. Nejsou zapomenuty křížové výpravy, násilně vnucované křesťanství, kolonizace, často prováděná barbarskými způsoby, nyní bombardováním vnucovaná demokracie pod pláštíkem šíření lidských práv, a to i tam, kde společnost v důsledku historického, politického, ekonomického, sociálního a náboženského vývoje na to není připravena. V důsledku této politiky byla zničena celá řada zemí – Afghánistán, Irák, Libye a nyní je na paškálu Sýrie. Byla přímo nebo nepřímo destabilizována situace v řadě afrických zemí, jak je tomu například v Mali. Smyslem toho všeho je likvidovat nepohodlné režimy, vyvolat šok ve správních strukturách EU, aby pak mohla být byrokratická nadstavba přetvořena podle vhodného střihu vyhovujícímu finanční internacionále v čele s Rothschildovým klanem. Způsob, jakým v EU bylo přijato rozhodnutí o kvótách, ukazuje, kterým směrem se vývoj EU může ubírat, tedy v rozporu s těmi principy, na nichž Evropa stojí.

Podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci, Agentury EU pro bezpečnost vnějších hranic, Eurokomise, Associated Press nebo Russia Today se od ledna do 09. září 2015 dalo do pohybu na půl miliónu nelegálních uprchlíků směřujících do Evropy, z nichž mnozí s ohledem na minulost -- jako samozřejmost -- požadují, aby se o ně bohatá Evropa jak se patří postarala. V této souvislosti je užitečné připomenout slova Muammara Kaddáfiho, která vyslovil sedm měsíců před napadením Libye: „Ignorování stability Libye způsobí zhroucení míru ve světě v důsledku nestability vyvolané ve Středomoří. V případě, že naše vládní moc bude donucena přestat pracovat, miliony Afričanů se nelegálně vhrnou do Itálie, Francie, Německa …. Evropa se stane v dohledné době černou. Je to naše moc, která blokuje nelegální migraci. Díky nám ve Středomoří panuje stabilita po celé délce dvou tisíc kilometrů libyjského pobřeží. My zabraňujeme migraci, brzdíme rozvoj a šíření Al Kajdy, s výjimkou těch, kdo už do Evropy pronikli.“

Jeho slova však byla voláním ztracence v poušti. Pro západní politiky byl „šíleným psem“, protože si po svržení krále Idríse udělal mnoho neodpustitelných vroubků: zlikvidoval všechny britské a americké základny, znárodnil ropné společnosti vlastněné cizinci. Cenu ropy v době uchopení moci zvýšil ze 40 centů za barel na 20 dolarů, na základě vysokých příjmů začal realizovat sociální programy, o nichž se i tehdejším socialistickým státům mohlo jen zdát. Kdo se však doposud ze svobodných sdělovacích prostředků dozvěděl, že: HDP na byl po Jihoafrické republice druhý nejvyšší v Africe a na obyvatele činil 14 192 $, měsíční podpora v nezaměstnanosti byla 730 $, měsíční plat zdravotní sestry 1000 $, příspěvek při narození dítěte 7000 $, měsíční podpora nesamostatně výdělečně činných (závislých) osob 1000 $, nevratná dotace státu na pořízení bytu pro novomanžele 64 000 $, nevratný příspěvek na provozování živnosti 20 000 $, cena benzínu 0,14 $ za litr, zdravotní péče, část léků a školní vzdělávání byly zdarma. Devadesátiprocentní negramotnost klesla na poět procent. Vzdělávání a stáže v zahraničí byly placeny státem. Nájemné neexistovalo. Platby za energie v domácnosti se neúčtovaly. Pořízení automobilu zpravidla z 50% dotoval stát. Úvěry (v souladu s koránem) byly poskytovány bez úroků. Byl vybudován systém obchodů pro mladé (ne-bohaté) rodiny za dotované ceny výrobků. Po rozsáhlém geologickém průzkumu nechal vybudovat v poušti mohutné čerpací stanice, které z podzemního jezera dodávaly pitnou vodu dvěma vodovody až na pobřeží vzdálené 500 km. Toto vše je nyní v troskách, a po demokracii jako by štěkl pes.

Potíže porodnosti

Z pohledu nadnárodního korporativního kapitálu Kaddáfiho sociální program představoval velké nebezpečí. Kaddáfi musel být zlikvidován i proto, že byl velký vizionář. Jako takový po vzoru Gamála Abdana Násira usiloval o realizaci panarabské a panafrické myšlenky. Byl hlavním iniciátorem konce zúčtování ob chodů s ropou v dolarech a eurech, vyzval arabský a africký svět, aby přešel na zúčtování ve společné měně – zlatém dináru. Úsilím o zavedení zlatého dináru si znepřátelil světovou finanční oligarchii, která akt vymykání se z vlivu dolaru chápala jako útok proti dolarovému finančnímu systému, ovládaného americkým FEDem. Kaddáfi byl zavražděn, Libye byla rozbombardována a upadla do chaosu, v němž si vedle Islámského státu místní kmeny a klany vyřizují staré účty, čemuž Kaddáfí bránil vyváženou vnitřní politikou i represemi.