Jasně, projekty a pokusy tu byly mnohem dříve, dokonce i několik nesouvislých a nenavazujících kousků bylo téměř dostavěno za protektorátu, ale ten dnešní dálniční systém se začal budovat právě až 8. září 1967.

Zrovna jsem nastoupil do druhé třídy a všude se o tom mluvilo, jak že za pár let budeme frčet republikou v moderních autech jako v nějakém sci-fi filmu. No, ale po pár letech se to nějak zaseklo. To byly ty „poruchy v dodavatelsko-odběratelských vztazích“. Stavba však sice pomalu, ale přeci jen pokračovala. A byl to ohromující pocit, svézt se nejdřív z Prahy do Mirošovic a pak dokonce až do Brna.

Pak padl komunismus a stavba se zasekla ještě víc. Nejdřív kvůli penězům. Pak kvůli složitému výkupu pozemků. Nakonec ale hlavně kvůli zeleným vyděračům. A nyní kvůli zvěstovatelům budoucích světlých zítřků bez automobilů. Za těch 55 let se uvedlo do provozu celkem 1346 km dálnic. To dělá průměr 27 km ročně, 74 metrů denně. Je to málo?