Jak lze něco takového takto autoritativně tvrdit a nemít přitom stroj času? Stačí se dobře dívat na trajektorii, po které se americká politika a americká společnosti pohybují nejméně posledních třicet let, a na gradaci této trajektorie v posledních třech letech. O dramatech posledních tří měsíců ani nemluvím, ty vidí každý denně v přímém přenose.

Zdržím se popisu posledních třiceti let, i když i o tom lze napsat mnohé. Hlavně o soustavném, částečně spontánním, významnou měrou však také promyšleně organizovaném pochodu progresivní levice americkými institucemi, státním aparátem, komunální politikou, univerzitním životem a především téměř celou mediální frontou. Tyto procesy sice nevratně změnily celou Ameriku, ale nutně z nich neplyne nic konkrétního pro říjen, listopad, prosinec, leden únor, které jsou před námi.

Avšak pro tyto nadcházející měsíce cosi velmi konkrétního plyne z dějů, které Amerika na vlastní kůži a celý svět v roli zúčastněného diváka zažily poslední tři roky, tedy v průběhu prvního prezidentského mandátu Donalda Trumpa (jsem sice notorický maskulinista, ale zrovna zde by mi vůbec nevadilo, kdyby Donald nesl příjmení Zelníček).

Progresivní levice v minulých prezidentských volbách porážku nepřijala. Užuž se považovala za monopolního vlastníka celé Ameriky, a najednou byla tak překvapena malým zádrhelem na cestě ke světlým zítřkům, že jej nebyla schopna strávit. Přitom stačilo jediné: nechat Trumpa dělat jeho zdařilé i méně zdařilé kousky a zatím využít tři roky k mobilizaci toho nejlepšího ve svém středu a potichu zbrojit pro příští volební střet. Myslím, že v takovém případě by bývala měla obrovskou šanci na revanš.

Ale to by americká progresivní levice nebyla americkou progresivní levicí. A tak místo trpělivé přípravy převzetí moci o čtyři roky později začala okamžitě zuřit. A zuřit způsobem, který kromě neustálého okopávání Trumpových kotníků měl ještě dva další, asi už méně zamýšlené efekty. Jednak tím liberální levice obnažila sama sebe jako hysterické, komplotářské a emocemi zmítané rozervance, především ale svými kobercovými salvami na prezidenta Trumpa zasáhla samy pilíře, na kterých stojí americká demokracie a americká státní idea.