Česká vláda včera podle předpokladů ustála v Poslanecké sněmovně hlasování o nedůvěře. Přísně vzato, on se termín „důvěra“ a „nedůvěra“ do české ústavy dostal před dávnými lety nejspíš nějakým špatným překladem, protože je v tomto kontextu nepatřičný. 

Tady přece nejde o důvěru. Mnozí z koaličních poslanců vládě možná vůbec nedůvěřují. Nedůvěřují její politice, nedůvěřují výrokům členů vlády a nedůvěřují tomu, že s touto vládou přijdou lepší časy. A klidně si lze představit, že někteří opoziční poslanci vládě naopak důvěřují. Důvěřují slovům o tom, že vládní politikou je chování šplhouna v bruselské škole. Důvěřují úmyslu vlády šetřit na lidech, uvalit na ně vyšší daně a na ztučnělou vládní agendu ani nesáhnout.