Můžeme otázku pochopit ve smyslu, jestli i v dalších zemích mohou pod vlivem Řecka zásadně posílit protestní a protibruselské, popřípadě krajně levicové strany. Ano, to mohou. A někde mohou i vyhrát. Analýza, do jaké míry k tomu dojde pod vlivem dosavadní krize evropské integrace (tedy zda to budou řečtí sourozenci ze stejné bruselské matky) nebo přímo pod vlivem úspěchu Syrizy (tedy zda to budou řecké děti), bude dost obtížná, oba vlivy nelze od sebe odseparovat.

Ale řecký precedens fungovat může, zvláště když budou řečtí vyjednavači v prvních měsících úspěšní. Praktický dopad na evropskou politiku bude ale daleko menší, než se leckdo těší, nebo bojí. Až tyto protestní strany převezmou zodpovědnost a až se stanou terčem tlaku a uplácení od euroelit, zjistíme, že se předvolební rétorika nakonec nebude jíst tak horká, jakou ji dnes slyšíme.

Otázku můžeme pochopit ale i tak, zda výsledek řeckých voleb může dominovým efektem skácet euro, vést k útěku několika zemí z eurozóny a nakonec k pádu celého projektu nebo k jeho zredukování na tvrdé jádro vzájemně kompatibilních šesti, sedmi ekonomik. Zde soudím, že k tomuto dominovému efektu nedojde. Na jeho počátku by musel být dnes často zmiňovaný grexit. A ten se nestane.