S jistou nostalgií jsem si vzpomněl na jedno malé výročí. Je to 35 let, co jsem byl v Obecním domě přítomen historicky první dražbě v rámci právě spuštěné malé privatizace. V zemi se snad nejmenším podílem soukromých živostí v celém „táboře socialismu“ tak konečně první trafiky, květinářství, papírnictví nebo řeznictví získaly své konkrétní majitele.

Vzpomínám na tehdejší boje o to, že zaměstnanci těch malých provozů by měli mít předkupní právo (proč by měli být zvýhodněni vůči jiným občanům?), že při koupi těch malých koloniálů a hospod budou použity černé peníze veksláků a pašeráků (no to je snad dobře, že tyhle peníze končily v naší reálné ekonomice a ne někde ve striptýzových barech na Riviéře!) a že by měl někdo hlídat, aby byl v každé ulici rovnoměrný počet různých služeb a obchodů (protože zákazník je asi blbec a nebude poptávat pestrost nabídky sám).