Vládcové, byrokrati, euronaivky všech pohlaví, úderníci v dojení bruselských fondů, sociální inženýři, neomarxisté, ekoteroristé včetně těch umírněných, ti všichni najednou o sobě vypovídají víc, než by nám o nich řekl rentgenový snímek. A inspirují.

I Milouš Jakeš, když se půl roku před kontrarevolucí svěřil svým soudruhům na Červeném hrádku, že „jsme to s tou socializací trochu přešvihli,“ měl více sebereflexe, než dnešní eurosoudruzi. Že bychom dnes slyšeli od bruselských centralizátorů a unifikátorů, že to s tou eurointegrací „trochu přešvihli“? To by museli dorůst aspoň Jakešova formátu. A tak melou o tom, že referendum je vlastně skoro nerelevantní. Co by říkali, kdyby oni vyhráli o tisícinu procenta?

Dokola slyšíme, jak se v Kremlu slaví, jak se otevírá igristoje, jak Putin tančí. Lidovecký europoslanec Pavel Svoboda nás dokonce obohatil o úžasný novotvar, když v televizi pravil, jak v Moskvě „práskají lahve“. Asi jen on ví, jak se vlastně v Moskvě slavívá a co tam s těmi lahvemi dělávají. Ti všichni zaručeně vědí, že Rusové jásají, až na maličkost. Až na Rusy. Ti o tom z oficiálních kruhů neřekli nic, kromě neutrálního postoje. A už vůbec nikdo neumí doložit, že by snad před referendem z Kremlu zněla nějaká doporučení.