Do vyšší sazby daně z přidané hodnoty nyní míří pivo a tiché víno. Jako kdyby těch ran na náš gastrosektor nebylo málo. A média si dnes všímají, že chystána změna by se dotkla více vína než piva. Mimo zájem veřejnosti tak dál zůstává letitá nespravedlnost, spočívající v tom, že z vína (kromě sektů) se neplatí žádná spotřební daň, zatímco z piva a ostatních alkoholických nápojů ano. Proč? Vinaři to prostě se státem uměli vždycky lépe.

Ale vůbec nejde jen o pivo a víno, podobných příkladů jsou stovky. Kolik se toho namluvilo o zjednodušení daňového systému! Ale vývoj jde směrem opačným. Státu to totiž vyhovuje. Vyhovuje mu, aby na chodbách úřadů postávali prosebníci, kteří jsou mnohdy schopni udělat cokoli (tím myslím cokoli), aby si oproti jiným skupinám pomohli. A různé cokolivy se jistě hodí, že.

Stát přerozděluje rád. Proto míra přerozdělování i dnes roste, i když nám ve volbách slibovali opak. Ale selektivní přerozdělování má stát nejraději. To mu dává moc, to mu dává možnost voluntaristicky řešit jednotlivé komodity či jednotlivé případy.