Veto prezidenta republiky je jednou ze zásadních pravomocí hlavy našeho státu. K výkonu této pravomoci není třeba kontrasignace předsedou vlády a jde tak o tzv. pravomoc absolutní. Je zakotvena v článku 50 Ústavy České republiky.
Podle české ústavy prezident republiky skutečné absolutní právo veta nemá. Nemá u nás ani šanci vetovat či uplatnit výhrady třeba jen k vybraným pasážím zákonů. Může pouze zákon, doručený Poslaneckou sněmovnou po schválení i v Senátu, Poslanecké sněmovně vrátit zpět a pomocí formulování svých výhrad se pokusit přesvědčit poslance, aby se nad zákonem ještě jednou zamysleli a popřípadě jeho cestu legislativním procesem ukončili.
Nejde tedy o právo veta v čistém slova smyslu ale tzv. suspenzivní veto, které není v rámci legislativního procesu konečným a nezvratitelným aktem. Vetem tento krok u nás nazýváme spíše ze zvyku, z tradice.
Poslanecká sněmovna má v tomto procesu naprosto dominantní postavení. Pokud jí Senát vrátí zákon s pozměňovacími návrhy, popřípadě pokud se zákonem odmítne vyslovit souhlas, postačí poslancům většina pouhého jednoho hlasu (tedy 101), aby Senát přehlasovala. A stejná minimální většina postačí, aby protlačila zákon i navzdory prezidentskému „vetu“. Ba dokonce většina jediného hlasu postačí k přečíslení negativního postoje Senátu i prezidenta dohromady.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV