Slova níže uvedené glosy jsou sice již téměř sedm let stará, ale neztratila nic na své platnosti. To, že mohou být tato slova zveřejněna beze změn je nejen ukázkou konzistentnosti jejich autora, ale do značné míry také ukázkou neměnné povahy světa, ve kterém žijeme. (pozn. redaktora IVK)

Pustíte si zprávy: Venezuela. Posloucháte rádio: Venezuela. Kouknete do novin, na zpravodajské weby: Venezuela. Kde to je? Někde v Latinské Americe. Mají tam velikou řeku - Orinoko. A ropu.

No a? Zemí je na světě asi dvěstě. Pravda, Venezuela patří mezi čtyřicet největších, má ale každá ze všech ostatních čtyřiceti takhle úpornou publicitu? Vládne tam režim prezidenta Madura, blízký marxismu. Což o to, k tomu mají blízko (nebo v poslední době častokrát měly) skoro všechny země tohoto subkontinentu. Lidový marxismus je tam všude velice rozšířen, stejně jako antiamerikanismus. Dokonce velice levicová je i většina jihoamerických katolických kněží a biskupů, a to už po dlouhá desetiletí. V několika zemích běžela či latentně dodnes běží občanská válka, proběhla řada vojenských převratů, jinde války zločineckých gangů.

Po této stránce je na tom Venezuela ještě celkem dobře. Ale někdo na ni má chuť. Proto se z ní dělá celosvětové politické i mediální téma prvního řádu, zcela neúměrné významu této země i významu tamního dění. USA otevřeně mluví o vojenské intervenci (o mandátu OSN dávno nikdo nemluví, ten v posledních 20 letech vyšel z módy). Pokrokové státy (v tom našem slova smyslu) se předhánějí, kdo z nich dříve uzná za prezidenta člověka, který se jím sám prohlásil a o kterém netušíme, jaká část lidu ho bude chtít přijmout.