Ostatně vítězné straně Syriza při započtení tohoto bonusu chyběly jen dva mandáty k získání absolutní většiny, při které by k vládnutí nepotřebovala koaličního partnera. A i díky tomuto bonusu trvalo sestavení nové vlády pouhé rekordní dva dny.

Řecko má jednokomorový parlament, volený podle principu poměrného zastoupení. Konkrétní aplikace tohoto principu je ale řeckým volebním zákonem dosti komplikována.

Konstruktéři zákona se snažili uspokojit poptávku po reprezentativnosti řeckého parlamentu tím, že (oproti například našim volbám do Poslanecké sněmovny) snižují klauzuli stanovující minimální volební zisk pro vstup do parlamentu na 3 procenta. (I toto ustanovení nyní zafungovalo, díky němu na mandát dosáhla i seskupení, která by jinak zůstala mimo, například letitá stálice řecké politické scény, socialistická strana PASOK. Díky snížené klausuli se do parlamentu dostali i Nezávislí Řekové, nový koaliční partner, takže zde nižší práh paradoxně ke vniku vlády přispěl.) Reprezentativnost je posílena také tím, že 12 křesel je rozděleno celostátně, takže na mandát dosáhnou i nejlepší poražení z jednotlivých obvodů.

Zcela opačný efekt (snížení reprezentativnosti složení parlamentu) má nejen zmiňovaný bonus, ale jednak rozdělení země na velký počet volebních obvodů (48 oproti našim 14 při téměř srovnatelném počtu voličů), čímž propadá větší počet hlasů než ve velkých obvodech, jednak fakt, že 8 poslanců je voleno v jednomandátových obvodech, čili většinově.

Na první pohled vypadá řecký volební zákon jako dort od pejska a kočičky, zjevně totiž obsahuje prvky, jejichž efekt působí nesourodě, ba dokonce protichůdně. Je to dáno mj. řeckou tradicí, podle které je zvykem poopravovat volební zákon téměř po každých volbách. To žádné velké stabilitě poměrů nesvědčí a každá změna zavání účelovosti a tedy tím, že řeší zrovna aktuální problém poměru sil. Nutno dodat, že každá taková změna platí v Řecku jen pro příští volby, trvalejší platnost jí může dodat jen opětovné potvrzení dvoutřetinovou většinou.