Musím říci, že jsem s tím už tehdy nesouhlasil. Říkal jsem si, že manželčin klobouk možná vypovídá o kandidátovi víc než někým napsaný a jen odříkaný projev. Nikdy přece neplatilo, že obsah je prvotní a forma druhotná. Prvotní je obojí. Nebo možná ještě lépe: nikdy neplatilo, že zjevné věci jsou jen tou formou a nikdy ne zároveň obsahem.

On takový manželčin klobouk může americkému voliči říci něco o vkusu samotného kandidáta, o jeho uměřenosti či sklonu k módním vlivům, o jeho vztahu k rodině či tradici. Volič to podvědomě cítí a tyhle nenápadné věci intuitivně zahrnuje do svého rozhodování.

Když chce někdo vypadat chytře, mluví o tom, že má rozhodovat pouze program a ne nějaké povrchní věci. Jenže ono vždy rozhoduje faktorů mnohem víc.