V pauze, kterou jsem si vzal, abych si trochu vyčistil hlavu a odpočinul si od lidí, kteří mi nedokážou oponovat jinak než nadávkami, výhrůžkami a sliby zastřelením, nebo jinou smrtí (proti slušným oponentům vůbec nic nemám a možnost vyjádřit svobodně svůj názor je základním právem každého občana, což jsem říkal už za komunistů) jsem dospěl k názoru, že tím správným a opravdu spravedlivým systémem není současná ryze kapitalistická stranická parlamentní „demokracie“ (ve které vlastně není nikdy žádná myšlenka dotažena do konce bez nutnosti ústupků a kompromisů), ale ani socialismus (rozhodně ne ten interpretovaný Karlem Marxem s jeho vizemi zániku národů a zrušení tradičních rodinných svazků a společenských hodnot). Z celého Marxova díla se nakonec ztotožňuji pouze s jeho ekonomickou části týkající se plánované národní ekonomiky a vizí mírové spolupráce mezi jednotlivými národy (s podmínkou zachování jejich suverenity).

Ne, nebojte se, nestal se ze mě zastydlý zastánce absolutistické monarchie a dědického práva na trůn a vládu v zemi, přišel jsem ale na to, že nejlepším, nejspravedlivějším a nejefektivnějším způsobem vládnutí je, když je většina moci v rukou jednoho lidem přímo voleného člověka! Myslím, že nejlepším řešením všech problémů s rozhádanými stranickými partičkami a s neustálým se točením v bludném pravolevém kruhu je prezidentský stát. Takový prezident musí být samozřejmě volen přímo lidem země a jako takovému mu musí po jeho zvolení být prokazována patřičná úcta a respekt (a to i těmi, co volili někoho jiného), jde totiž o to umět přijmout prohru a respektovat přání většiny národa ať se mi to líbí, nebo ne. Jedině takový systém je opravdu demokratický a spravedlivý!