V práci, v hospodě, v metru, na ulici, posloucháte, o čem se lidi baví, a zjistíte, že kromě pár jedinců oblečených ve značkových hadrech a jezdících minimálně v BMW si skoro každý někomu na něco stěžuje!

Jak hrozně se k nim chovají šéfové v práci, kolik hodin musí odpracovat, aby vůbec měli co jíst a kde spát, jak je možné, že tamten politik udělal tohle, tamten podnikatel zase rozkradl tamto a nikomu se nic nestalo, jak nekvalitní jíme jídlo a kolik lidí kvůli tomu umírá na rakovinu, proč máme tak malé platy, když Němci mohou mít za stejnou práci čtyřnásobné a jídlo u nich stojí méně a je kvalitnější, proč lidé nemají práci a všude kolem sebe na pracovišti slyšíme ukrajinštinu atd…atd…atd… Výčet stížností ukřivděných, cokoli pro jakoukoli změnu udělat líných a ustrašených Čecháčků je nekonečný…

Mohl bych mít průšvih v práci, mohl bych mít nějaké oplétačky, mohla by mě popotahovat policie, mohli by mě zavřít, mám vlastních problémů dost a o další nestojím, ať se každý stará sám o sebe, nějaké demonstrace to není pro mě, stejně se tím nic nezmění, k volbám nejdu, nikdo za to, abych ho volil nestojí, ono to nějak dopadne, nějak bylo a nějak bude, starám se jen o svou rodinu, ostatní mě nezajímá a spousta dalších výmluv a duševních zvratků slyším, když se snažím někoho k něčemu vyburcovat, dokopat lidi na protestní akce, nebo aspoň k „blbým volbám“!