Je samozřejmým snem každého ministra sestavit rozpočet tak, aby navenek vypadal jako maximálně vypjatý a zároveň skrýval jisté rezervy, jejichž uvolňováním by stoupla ministrova síla, moc a popularita. Tím spíše jde-li o rok, v jehož závěru se uskuteční sněmovní volby.

Kdyby byl autor těchto řádků ministrem, snil by nejspíše podobným způsobem. Typickým nástrojem k vytvoření snové fiskální situace je podhodnocení příjmů všeobecné pokladní správy, tedy především očekávaného letošního, a tedy i plánovaného pro příští rok výnosu daní. Třešinkou na dortu by bylo naopak nadhodnotit příjmy kapitol spravovaných kolegy ve vládě, vystavit je tak do role potenciálních žadatelů o dodatečné pokrytí jejich vlastních rezortních výdajů.

Majstrštykem je předložení takového návrhu, který by otevřeně předem nabídl nezanedbatelnou částku k rozdělení ještě před finalizací samotného vládního návrhu. Nazývám ho tak proto, že obvyklejší bývá usilovné hledání a nalezení možného prostoru pro doplňkové rezortní výdaje až v závěru léta.