Ladislav Vencálek: Čtenáři, je to na tobě…

09.02.2016 20:01

Krátce poté, co oslavil osmdesátku, v polovině října, vyšla Antonínu Přidalovi sbírka veršů Zpovědi a odposlechy. Stostránkovou publikaci vydalo brněnské nakladatelství Martina Reinera Druhé město.

Ladislav Vencálek: Čtenáři, je to na tobě…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Knihovna, ilustrační foto

Autor ji křtil v kavárně knihkupectví Akademia v Brně.  Úvodní slovo měl dramaturg Miroslav Plešák, dlouholetý autorův přítel Jan Beránek - Dalecký hrál k tomu na housle. Miroslav Plešák řekl, že křtěná sbírka je zásadní dílo nejen autorovo, ale i současné české literatury.  Autor se chce dobrat odpovědi na otázky dotírající s věkem a činí tak bez sentimentu, bez tzv. poetického oparu, který tak rád na divadle i v životě nahrazuje poctivě vyložené karty. A Přidal upřímný je a jeho poesie je myšlenkově bohatá, plná zvídavosti, údivu i vtipu.

Sbírky si všiml literární kritik Petr Bílek a v Literárních novinách z 15. října píše, že slova v básních drhnou, padají na zem a publikum nemá proč žasnout. Je zarážející, dodává, jak snadno se dá sáhnout po poetickém haraburdí sudiček a andělů.

V podobných případech bývá zvykem, aby kritik neurazil pokývat hlavou a napsat cosi o kultivovaném projevu, což tedy Petr Bílek činí, ale současně míní, že by bylo lépe, kdyby v té sbírce bylo i něco navíc….

Inu, zas to vypadá, že my v Brně si hrajeme na svém písečku, poplácáváme se po ramenní a po očku pokukujeme, co na to pražská kavárna. Nebo je to jinak?

Třeba jak píše Antonín Přidal? 

V Brně se vždycky teskní za něčím
jak v nemocnici, kde se neusíná,
jen klímá, jenom čeká, co zas bože bude
či vlastně bylo, že už to zas není.

A kdy mě pustí, kdy mě pustí domů,
chce člověk vědět.

Kam domů?
Tam. Odkud jsem.
Jste přece odtud, z Brna, říká lékař.
Proč byste nebyl? Ještě zůstaňte.
Na pár dní aspoň, na pár dní mě pusťte
z vysokých stěn, z těžkého místa,
kde není řeka, široká a silná,
která by běžela odněkud někam…
Jen věže, co stojí,
jak topory stojí,
a pomalu rostou
z kamene mezi mračna.

Na pár dní aspoň, na pár dní mě pusťte
po řece Moravě na kraj Dunaje,
co končí mořem. Na jeden půlden.
Jeden večer.

Už jen pár let, kývá lékař.
Už jen pár let musíte zůstat,
ani den déle.
Pak všechno přejde. Já to vím.
A věřte, že nakonec… rád si vzpomenete.
V Brně se vždycky teskní za něčím.


A tak kdo má pravdu? Čtenáři, je to na tobě. Ty pražský si můžeš utvořit obraz třeba 17. února v Krytovém divadle Orfeus, kde principál Radim Vašinka bude z Přidalovy knížky přednášet.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Věra Kovářová, MIM byl položen dotaz

věk dožití ve zdraví

Sama zde píšete toto: ,, V roce 2017 byl obvyklý věk dožití ve zdraví u mužů 61 let a u žen 62 let.“ Jak ale tedy vysvětlíte, že vy prosazujete odchod do důchodu déle, a to třeba i o 5 a více let?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 354. Karel Kryl – Titulkář

16:40 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 354. Karel Kryl – Titulkář

Každý zná Karla Kryla jako písničkáře, ale už méně jako básníka, natož autora drobnějších próz, psan…