Téma konference, tedy posouzení možností, jak Rusko posunout mezi pět vedoucích ekonomik světa, nás staví před úkol zamyslet se nad plánem, který nás má k tomuto cíli dovést. Nebudu zde v žádném případě jakkoliv hodnotit text „majskovo ukaza“ ani jiných velkých plánů naší doby, nicméně rád bych se zmínil o jejich důležitém kontextu.

Rád bych pohovořil nejen o budoucnosti obecně, ale především o naší budoucnosti, která je tu už s námi, ale rovněž o tom, jak, podle mého skromného názoru, vypadá cesta k jiné společnosti. Ke společnosti, která bude mít nejen funkční ekonomiku, ale především ke společnosti, která bude společností spokojených lidí. Nejde totiž ani tak o to, jestli budu na světě podle nějakých obskurních kritérií do pátého nebo jiného místa. Daleko více jde o to, jak se žije lidem, kteří se o takový výsledek zasloužili. Jde nejen o to, kolik takový velký plán přinese společnosti nejen kapitálu finančního, ale především sociálního, kolik přinese do společnosti důvěry a kolik dá lidem důstojnosti….

Dovolte mi nyní, abych obrátil vaši pozornost na text, který máte promítnutý na plátno. Jsou to slova Tomáše Bati, jednoho z největších podnikatelů, kterého moje země ve své historii měla. Stal se bez vážné konkurence českým podnikatelem uplynulého století. Začal v ševcovské dílně svého otce a vytvořil podnik, který byl schopen na konci třicátých let minulého století exportovat celá města-továrny. Rodinná firma Bata, jak dobře víte, stále existuje a prosperuje. Budu velmi rád, pokud vás jeho slova přimějí k zamyšlení právě nad tím, kudy vede cesta.

Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

Slova Tomáše Bati zazněla v roce 1932, v době, kdy v době kdy byl svět v porovnání s tím dnešním relativně velmi, velmi prázdný… Dnes máme v našem světě nejen daleko více lidí, ale především úplně nové způsoby a možnosti komunikace nejen napříč prostorem a časem, ale především mezi velice různorodými společenskými skupinami a jednotlivci. Jsem toho názoru, že společenské uspořádání lze charakterizovat právě prostřednictvím základní podoby a způsobu komunikace. Na naší planetě je oproti době Tomáše Bati rovněž nesrovnatelné více „artefaktů“, jako výsledků lidské hmotné produkce, „ideofaktů“, jako výsledků myšlenkových procesů, i „ekofaktů“, tedy vedlejších produktů a odpadů…