U nás v rodných kotlinách a úvalech je tomu poněkud jinak a dlužno podotknout, že v tom nejsme zdaleka sami. U nás jde o to vyhrát, urvat co nejvíce, bez ohledu nejen na poražené, ale i na hru samotnou. Na budoucnost se nemyslí, a tak až příliš často zjišťujeme, že nemáme nejen s kým hrát, ale ani co hrát. To nám ovšem vůbec nevadí, my se jenom rozhlížíme, jestli je v našem okolí o co hrát a pak o to hrajeme tu starou dobrou bolševickou. Přijdeme s klackem v ruce k majiteli čehokoliv, řekneme mu, aby řekl číslo, následně řekneme číslo větší a prohlásíme, že bereme všechno.
Nevadí nám, že hrajeme sami se sebou, podle vlastních pravidel hru o cizí práva. Argumentujeme tím, že až se k delšímu konci klacku dostane druhá strana, tak bude stejně jednat ona s námi. Jde o bolševickou demokracii, kde vítěz nejen že bere vše, ale navíc dělá vše pro to, aby zničil poražené, a poražení dělají naopak vše pro to, aby si vítěz mnoho neužil. Všichni dohromady zapomínají na to, že demokracie tu není kvůli tomu, aby se sčítáním zjistilo, kdo vyhrál a je „na forhontě“ s rozkrádáním společného, ale aby se ve prospěch všech dobře vládlo. Je to typicky česká domácí hra s nulovým efektem „par excelence“ nebo možná spíše záporně nenulovým, protože navíc obě dvě strany, vítězové i poražení, narušují podstatu demokratického systému, jinými slovy, korumpují ho nejhorším možným způsobem v neprospěch všeho a všech. Možná výhra se tak stále rychleji snižuje.
Naši politici mají plná ústa boje s korupcí, ale svým jednáním ve stylu čím hůře opozici, tím lépe pro koalici a naopak rozvracejí hru, v rámci které mají dosahovat vítězství, které má znamenat, že mohou pracovat ve prospěch celku a nikoliv ve prospěch svůj. Rozvracejí demokracii a raději podléhají těm, kteří jim volby platí, než aby si vážili těch, kdož v nich hlasují. Jejich primitivní hodnocení skotského referenda v tom smyslu, že je to dobře, jak to dopadlo, protože nebudou problémy, svědčí o tom, že v zásadě nepochopili, oč tu běží. Na druhé straně je patrné, že jsou rádi, když u nás prakticky žádné referendum nezíská dostatečnou podporu vzhledem k počtu účastníků, který nedosahuje většinově ani pětinu. K referendu na Praze 10 dorazila pouhá desetina voličů. Nedochází jim, že je to jejich hloupé chování, které odhání voliče od uren a dál se radují z toho, že jim do toho nebude nikdo kecat. Účast u senátních voleb kolem 15 procent volá po diskusi, kde je hranice legitimity voleb v naší, tedy České republice.
Politici zapomínají na to, že hra zvaná demokracie má v základním „levelu“ jako hráče pouze voliče a že bez co nejčastějšího a opakovaného a co nejširšího využívání této základní úrovně se nedá dlouho hrát. Hlasování v zastupitelských sborech a orgánech výkonné moci jsou už jen pouhé deriváty, byť ve vyšších úrovních, ale se stále nižší legitimitou. Soustředěné úsilí našich politiků dostat lidi ze hry vede demokracii do pekel. Zůstávají deprivovaní bolševici s touhou po diktatuře…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
