Nevadí nám, že hrajeme sami se sebou, podle vlastních pravidel hru o cizí práva. Argumentujeme tím, že až se k delšímu konci klacku dostane druhá strana, tak bude stejně jednat ona s námi. Jde o bolševickou demokracii, kde vítěz nejen že bere vše, ale navíc dělá vše pro to, aby zničil poražené, a poražení dělají naopak vše pro to, aby si vítěz mnoho neužil. Všichni dohromady zapomínají na to, že demokracie tu není kvůli tomu, aby se sčítáním zjistilo, kdo vyhrál a je „na forhontě“ s rozkrádáním společného, ale aby se ve prospěch všech dobře vládlo. Je to typicky česká domácí hra s nulovým efektem „par excelence“ nebo možná spíše záporně nenulovým, protože navíc obě dvě strany, vítězové i poražení, narušují podstatu demokratického systému, jinými slovy, korumpují ho nejhorším možným způsobem v neprospěch všeho a všech. Možná výhra se tak stále rychleji snižuje.