Přesto je třeba konstatovat, že ČSA byly ničeny více než desetiletí, od doby, kdy post generálního ředitele opustil Miroslav Kůla, mimo jiné i proto, že se nedokázal domluvit o mzdových nárocích létajícího personálu, které velkoryse uspokojil jeho nástupce Jaroslav Tvrdík. Seznam viníků je celkem jednoznačně dán, protože seznam členů představenstva a dozorčí rady za dané období lze jednoduše dohledat v obchodním rejstříku. K tomu jména ministrů financí - v zásadě jde o duo Sobotka, Kalousek - a na konec pár usnesení vlády, které se ČSA dotýkají.

V zásadě jde souhrn omylů, které můžeme pozorovat nejen v naší zemi častěji, než je tomu zdrávo. Většinově jsou důsledkem bolševického myšlení, lhostejno, či zleva nebo zprava, domácího nebo importovaného.

Tím prvním omylem je názor, že stačí být loajálním, byť neúspěšným, politikem a podnik to unese a bude sloužit jako teploučké závětří pro kamarády. Každý, kdo umí do pěti napočítat, musel tenkrát vědět, že náklady, které vygenerovalo vedení Jaroslava Tvrdíka, nemůže podnik nikdy unést. Nicméně bylo patrné, že ČSA stály neochvějně na straně aktuální politické moci a vzájemné propojení sice generovalo okamžité profity pro obě strany, ale v delším horizontu daly vzniknout fatálním problémům.