Letos, v roce 2015 se u této příležitostí schází tento týden v Moskvě pod patronací Institutu ekonomiky Ruské akademie věd a dalších institucí mezinárodní konference. Svědčí to mimo jiné o tom, že v Rusku se zabývají i jinými otázkami, než jak přepadnout Evropu.
Připojuji při této příležitosti úvahu - nebudu unavovat faktografií ani jazykovými obraty či bonmoty - bude zabývat tím, nač se podle mého názoru, má politická ekonomie v současné době a v nejbližší budoucnosti zaměřit.
Především je zapotřebí opustit, alespoň načas, hledání odpovědí a soustředit se na hledání správné otázky. Politická ekonomie se zaměřuje příliš na zkoumání vztahů mezi politickou a hospodářskou sférou, aniž by dostatečně zdůrazňovala, že takové sféry prostě v současnosti prakticky neexistují, jakkoliv je lze teoreticky od sebe odpreparovat a následně popisem teoretických vazeb získat doktorát, profesuru nebo aspoň grant. Oblíbeným tématem je hospodářská krize a její vědecké vysvětlení, protože prostá pravda, že šlo o morální hazard v důsledku neobyčejné lačnosti několika jednotlivců a následné masové krádeže za bílého dne, není dost vědecký.
Příčiny současných neúspěchů ekonomických věd tváří v tvář ohromné společenské krizi Západu nelze přičítat pouze skutečnost, že většina vědeckých ekonomických elit je společensky i finančně závislá na současném systému a proto ho bude ve svých vědeckých pracích chválit a podporovat jako jediný možný dokud se nezhroutí. Occamova břitva je nejen v ekonomické vědě dneška zcela potlačena Occamovým koštětem, mocným nástrojem vědeckého úspěchu, který zamete pod koberec vše, co se nehodí do krámu a narušuje dokonalost obrazu ekonomické teorie, a zejména politické a hospodářské praxe, kterou aprobuje a chválí.
Je tu i dlouhodobá systémová příčina, kterou lze nazvat jako zastarávání společenských věd, ekonomii nevyjímaje. Toto zastarávání stojí na tvrdošíjném setrvávání na karteziánském dualismu oddělující mysl od hmoty a systematickém upřednostňování kvantitativního hodnocení všech jevů, včetně mentálních. To vede k průniku zvláštního, a přitom zastaralého newtonovského fyzikalismu do společenských věd a ekonomie zvláště a zejména k teoretickému upozaďování až ignorování „měkké“ části skutečnosti, kterou nelze dost dobře kvantifikovat, ocenit a převést na číselné vyjádření. Takové společenské a ekonomické teorie samozřejmě vedou k naprosto pokřivenému obrazu světa a ospravedlňují utlačování a potlačování měkké, nevyčíslitelné a obtížně ocenitelné části reality a jejích hodnot v sociálně ekonomické praxi.
Z pragmatického hlediska je patrné, že tento obraz skutečnosti, který poskytuje současná ekonomická věda, včetně politické ekonomie, nejen ospravedlňuje současnou realitu, ale stává se přímo hybnou silou každodenní praxe bezohledné chamtivosti, zrůdné přebujelosti a pýchy. Ospravedlňuje války, terorismus, tyranie a ničení přírody. Tvrdí nám, že celkové všestranné znečištění našeho prostředí je nevyhnutelné a zákonité a nám nezbývá než tento stav přijmout a smířit se s ním.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV