Německá kancléřka si myslí, že porazila jako členka FDJ v bitvě u berlínské zdi Sovětský svaz a teď by si to chtěla zopakovat s Ruskem na Donu. Nějak se jí ten „Drang nach Osten“ vryl pod kůži, ale ve skutečnosti může tímhle směrem se svou polorozpadlou plechovou kavalérií dorazit tak maximálně k Odře a tam jí Ossis s Poláky dají co proto, minimálně by jí její slavný wehrmacht rozkradli a prodali do šrotu…

Ale vraťme se domů. Nehodlám nikterak komentovat vítězné tance, hrdinské vzpomínky a okázalé plivance na vše předlistopadové, zejména pak říjnové. Ostatně není to nic nového pod Sluncem. V roce desetiletí ČSR a jistě jen shodou okolností v den nedožitých 58. narozenin V. I. Lenina vychází v Lidových novinách pod názvem ŘÍMSKÉ LEGIE text Karla Čapka, který později nalezl čestné místo mezi jeho apokryfy. Posuďme sami, co vše se za ta léta změnilo… Minimálně nám však bude jasnější, proč hrdinní čecháčci, chrabří vítězové nad podunajskou monarchií, nakonec Karla Čapka uštvali.

Čtyři z Caesarových veteránů, kteří prodělavše galské i britské tažení, se vrátili pokryti slávou a s největším triumfem, jaký kdy svět viděl, tedy tito čtyři hrdinové, a sice Bullio, bývalý desátník, Lucius zvaný pro svou hubenost Macer, Sartor zvaný Hilla, veterinář druhé legie, a konečně Strobus z Gaety se sešli ve vinárně sicilského Řeka a velkého taškáře Onokrata, aby společně vzpomínali na velké a památné vojenské události, jichž byli svědky.

Protože bylo trochu horko, postavil jim Onokrates stůl na ulici a tam ti čtyři vojáci popíjeli hlasitě hovoříce. Kdo by se divil, že záhy se kolem nich nakupili lidé z té ulice, řemeslníci, oslaři, děti a ženy s nemluvňaty na rukou, aby naslouchali jejich slovům? Vězte, že slavné činy velikého Caesara tehdy ještě vzbuzovaly zájem všech římských občanů.

“Tak poslouchejte,” řekl Strobus z Gaety, “co se stalo, když tam na té řece proti nám stálo třicet tisíc Senonů.”