Ve všech těchto případech šlo a stále ještě jde o legalizaci loupeže za bílého dne do předem připravených kapes a Parlament ani neškytl, i když bylo jasné, že stačí v zákonech změnit pár slov a lidé se přestanou kvůli LTO vraždit nebo kvůli alternativním zdrojům zaplevelovat zemi křemíkem nebo řepkou.
Stačilo změnit pár slov v zákonech a lidé by nemohli vozit do sběren dekly od kanálů s městským znakem, prodávat non stop ukradené předměty nebo prohrávat peníze stržené za ukradené zboží, výplatu a dávky v hernách nebo za drogy. Exekuce a jejich organizace v našich krásných Čechách, Moravě i Slezsku jsou však přece jenom kvítek zvláště povedený, mnohovrstevnatý, ba v mnohém tajnosnubný až kryptosemenný. Nejde totiž jenom o legalitu této květinky, tahle má dokonce pel legality. Vždyť přece dluhy musí být splaceny. Jde o klíčovou mantru dneška, na jejíž zpochybnění se nikdo neodváží ani pomyslet. Postavit se této mantře dnes je jako svého času krádež svaté hostie v Šumperku. Hranice už hoří a kříže jsou postaveny, státní aparát a soukromí exekutoři jsou připraveni, aby zničily odpůrce jediné víry ve spravedlivé a následováníhodné věřitele a zlotřilé a zavrženíhodné dlužníky.
Položme si otázku starou jako otázky samotné, tedy komu je to ku prospěchu, a dojdeme rychle k závěru, že nutně těm, kteří pasou naše zákonodárce. Nemůže totiž být náhodou, že se v naší legislativě najde tak dokonalý komplex pravidel, která ochraňují ty, kteří systematicky útočí na ty, jejichž obranyschopnost je jakýmkoliv způsobem narušena. A nejen to, nemůže být ani náhodou, že tatáž legislativa obsahuje další dokonalý komplex pravidel, které tuto obranyschopnost systematicky narušují. Mezi těmito tvrdými fakty a konstitutivními pravidly je spousta měkkých kouřových clon nejrůznějších politických a občansko-společenských deklarací, bruselské a americké fantasmagorie nevyjímaje. Nelze spravedlivě očekávat, že by několik set dospělých mužů a žen v parlamentních lavicích dokázalo něco podobně dokonalého vytvořit, kdyby hlasovali podle svého nejlepšího svědomí a vědomí.
Nelze věřit tomu, že by se někdo svéprávný mohl podílet na tvorbě a ochraně systému, který vytváří stále nové a nové dlužníky ve všech společenských vrstvách, aby je nakonec buď majetkově zcela zlikvidoval a zotročil nebo z nich učinil nesvéprávné loutky. Takový systém mohou tvořit zase jen a jen loutky bez jakéhokoliv svědomí a odpovědnosti k vlasti, státu a občanům. Odpověď tedy zní, je to celé dobré a ku prospěchu pro loutkáře, kteří si vodí na nitkách své politiky a úředníky, představitele všech složek moci a jejich prostřednictvím ovládají společnost, okrádají ji jako celek i její jednotlivé občany. Řadu z nich známe, ale daleko více jich zůstává v anonymitě.
Loutkářům vyhovuje nesvéprávná, vyděšená a dluhy paralyzovaná společnost, protože pak z ní dokážou vyždímat daleko více, než kolik je stojí kostýmky pro loutky a další náklady na jejich loutkové divadlo. I loutky jsou spokojené, protože je nikdo nezlobí a v ulicích klid a za exekutorskými nálepkami olepenými dveřmi se nebojuje za svobodu, demokracii nebo o sociální spravedlnost, nemluvě o spravedlnosti jako takové, ale výhradně o holé přežití, třeba v podobě peněz na školní obědy. Kdo by chtěl příklad, nechť se podívá na zprávy a dozví se, že největším činem nových loutek má být to, že poté, co prodají veřejný majetek za hubičku, tak po jeho zdevastování ještě zaplatí v miliardách úklid. Absurdistán spojený s chucpe v přímém přenosu pokračuje tím, že štědře obdarovaný loutkář neváhá své loutky za jejich štědrost zpětně pochválit.
„Modus operandi“ je přitom pořád stejný. Nejprve se najde záminka, například jako důsledek systematické podlamování efektivnosti hospodářského systému nebo náhlé záhadné ztráty minority, pak následuje prodej podle znaleckých posudků za drobné za „tržní cenu“ a následný rozvoj systému v soukromých rukách, jeho vyloupení a ponechání státu k likvidaci. Jde o organizovaný přesun veřejných prostředků do předem určených soukromých kapes, ať již tyto kapsy patří osobám soukromým nebo veřejným. Jde o privatizaci výnosů a socializaci nákladů par excelence. Taková finta OKD nás přišla na desítky miliard, o dalších podobných případech nemluvě. Jsou to ovšem drobné proti tomu, co nás stojí alternativní zdroje energie nebo tomu, kolik peněz z ukradeného veřejného i soukromého majetku proteče hernami, o drogové scéně ani nemluvě. Moc se to neřeší, ale zkuste si cvaknout jízdenku a minutu později nebo neuhradit popelnici…
Exekuce „po česku“ jsou v tomto ohledu jen jedním z mnoha postupů, které mají umožnit paralýzu společnosti a její neschopnost se bránit predátorům domácím i cizím. Nejde tady vůbec o to, jestli někdo někomu něco dluží, protože to není podstatné. Takový stav byl, je a bude bez ohledu na čas nebo společenský systém. Důležitá je samozřejmě finanční gramotnost a vzdělávání jako zvyšování obranyschopnosti jednotlivců a rodin, ale fungování a převahu propredátorského systému nad potenciální kořistí to nemůže významně ovlivnit. Proklamovaná přísnost na exekutory je jenom takové „ty, ty, ty“ na psychopaty, kteří se vyskytnou v každé profesi, ale s podstatou věci to nemá nic společného. Je třeba odstranit zákony, které dělí společnost nikoliv na standardní věřitele a dlužníky s jejich vzájemnými povinnostmi, ale na zákonem požehnané lupiče a jejich nesvéprávné oběti.
K tomu je třeba přidat neblahý vliv kampaní, které dělají z dlužníků neviňátka. Je nutné tyto společensky nebezpečné normy nahradit zákony, které budou přispívat k tomu, aby se současný rozpad společnosti zastavil a obnovil se sociální kapitál, důvěra, vzájemná úcta a respekt mezi jednotlivci, sociálně-ekonomickými i zájmovými skupinami ve společnosti. Samozřejmě, že by se měla změnit i samotná procedura exekucí, namátkou proto, že existuje velká skupina dlužních vztahů, při jejichž řešení by veškeré náklady neměl nést dlužník…
Na závěr si dovolím odpověď na otázku z titulku, která zní: „Protože je to pro naše zákonodárce výhodné nebo jim to minimálně vůbec nevadí.“ Čest a sláva výjimkám, kterých je ovšem tak málo, že nikdy nic nedokážou a jejich okolí se je snaží zesměšnit, očernit či izolovat a ignorovat. Ve světle potřebných řešení se už požadavky na přímou demokracii nebo totální změnu volebního systému nejeví tak rozvratné a anarchistické. Věřte mi, byl jsem v loutkovém divadle mnohokrát a žádná loutka se nikdy svému loutkáři nevymkla. Pokud ano, pak proto, že loutkáře trefil šlak…
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
