Je pozoruhodným společenským fenoménem, kolik lidí si myslí, že svět kolem nás se řídí určitými zákony, a když se ukáže, že jim skutečný světa běh neodpovídá, dokážou je bránit jako nejcennější věčně platná a neměnná dogmata. Ve skutečnosti je to tak, že ve svém prostředí přímo pozorujeme nebo s větším nebo menším úsilím odhalujeme určité souvislosti mezi nějakými jevy. Pokud se tak děje s určitou pravidelností, máme přirozenou tendenci takovou opakující se souvislost na úrovni našeho poznání popisovat. Už jenom proto, že ji lze nějak využít nebo je naopak lépe se jejím důsledkům vyhnout. Z pozorované souvislosti se stává postupně zákonitost a z popisu pravidlo nebo dokonce zákon. Zákony se přesouvají z vědeckých pracovišť do škol, až dorazí do těch základních, a pohříchu i středních, kde se z nich velmi často stávají poučky a dogmata. Celé se tak děje pod heslem, které je ztělesněním smrtelného hříchu pýchy a dogmatické tuposti, totiž,že příroda se řídí přírodními zákony.

Apelujme důsledně na všechny, kteří mají tu výsadu učit naše děti a mládež, aby jim pečlivě vštěpovali od nejútlejšího věku, že to, co děti vidí kolem sebe, se děje tak a tak podle stávajícího poznání, za daných podmínek a má to určité doposud poznané příčiny a důsledky. Je nepřípustné dětem tvrdit, že se to děje tak a ne jinak, protože existuje nějaký zákon. Příkladem může být i dogma, které prolomil objev „organického magnetismu“. Správné je učit, že magnetismus je vlastnost materiálů existující při určitém uspořádání jejich elementárních částic. Tato definice je otevřená dalšímu vývoji. Špatně je tvrdit, že magnetismus je vlastnost kovových materiálů, protože tady je vývoj omezen pouze určitou skupinou materiálů. Špatné je, že pokládáme některé možná příliš úzkoprsé tzv. přírodní zákony dogmaticky za neměnné a věčné.