Lidstvo se tedy podle Aleše Hrdličky šíří:

ve směru nejmenšího odporu
ve směru největších slibností, zvláště co se týká potravy a podnebí
tlakem vnitřním neb silou zezadu hladem, epidemií, tlakem svých či jiných lidí
Povšimněme si, že „experti na migraci“, kterými se Česká televize jen hemží poté, co se ozvala kritika, že Samková s Kocábem nejsou experti na migraci, tudíž nemohou říkat v televizi své názory a k tomu ještě upřímně, hovoří o jakémsi „push“ a „pull“ efektu či vlivu. Jinými slovy říkají, že lidstvo něco někam tlačí a něco jiného někam táhne. Aleš Hrdlička tvrdí v souladu s realitou, že zlé tlačí a dobré táhne. Problematické je na tom především to, že každý z nás vidí to špatné i to dobré v něčem jiném. Jde o zcela individuální hodnotový soud. Jsou to právě rozdílné názory a diskuse o nich, které brání velkým nevratným kolektivním akcím.

To podstatné však je, že experti nezdůrazňují nějak tu základní Hrdličkovu myšlenku, že to celé se děje ve směru nebo cestou nejmenšího odporu. Pokud bychom vzali v úvahu i myšlenku Stuarta Kauffmana o tom, že biosféra směřuje k nejbližšímu příštímu v co nejkratším čase, pak by se celá ta poučka dala shrnout do teze, že „… lidstvo směřuje na lepší, cestou nejmenšího odporu a nejrychleji jak je to možné…“ V jejím světle vystupuje do popředí hloupost aktuálního pokusu o dělení na uprchlíky a ekonomické migranty, protože za lepším jdou všichni a že prakticky z nich nikomu nejde o mír, svědčí to, že se nechtějí zastavit tam, kde je mír, ale takřka výhradně tam, kde jsou bezpracné příjmy. Chovají se zcela racionálně a cíleně. Dělat z nich zmatené chudáky, kteří nevědí, kde jsou a kam jdou, je jenom jednou z dalších velkých lží.