Existovala naděje, že brexit přinese uvolnění, tání zamrzlých vazeb a otevření nových možností rozvoje evropské integrace. To, co v posledních týdnech probíhá, však naplňuje nejhorší možná očekávání občanů EU, a to jak vůči EU jako celku, tak co se týče schopností jejích současných vůdců. Týká se to jak Evropské komise a Europarlamentu, tak i Evropské rady, jejíž členové, lídři členských států, vykazují obdivuhodnou tupost až ubohost...

Existovala a snad ještě i existuje celá řada rozumných přístupů k tomu, co se stalo. Některé z nich souvisí se skutečnými prazáklady nejen společenského, ale dokonce i slušného a hlavně lidského chování. Pokud se někomu v naší společnosti něco nepříjemného, neboli „faux pas“, stane a navíc je to našinec, člen klubu, pak je psanou i nepsanou zásadou takovou záležitost přejít mlčením nebo vhodnou konverzací na neutrální téma. Osvědčené je počasí nebo cokoliv, co bylo dnes ve zprávách. Platí totiž, že gentleman nikdy neříká druhému gentlemanovi cokoliv, o čem je přesvědčen, že daný gentleman ví, vědět má nebo dokonce vědět musí. Představa, že přijdu k někomu, komu právě praskly kalhoty, a sdělím mu to, je otřesná. Ještě horší by bylo, kdybych to učinil způsobem, který k danému „faux pas“ přitáhne pozornost všech okolo. Úplnou katastrofou by pak bylo, kdybych začal organizovat vyhnání dotyčného nešťastníka z klubu, protože my s pevnými švy na kalhotách mezi sebou přece taková individua nestrpíme. Nejlépe pak za situace, kdy dotyčnému kalhoty praskly poté, co jsme ho požádali, aby se nám pro něco sehnul, nebo jsme mu podrazili nohy. Zdá se vám to nevychované, nekulturní, hrubé a nepřijatelné, milí čtenáři…?!? Většině z vás jistě ano, zejména pokud jste se jakkoliv dotkli v životě problematiky etikety nebo dokonce kurzů tance a společenské výchovy. Přesto jsme tohoto všeho svědky v chování a jednání nejen Britů, ale především zástupců Evropské unie v míře vrchovaté a v každém ohledu překračující hranice nejen dobrého vkusu, ale i zmíněného zdravého rozumu.

V návaznosti na velice těsný výsledek referenda ve prospěch odchodu Velké Británie z EU podal snad z částečně pochopitelných politických důvodů demisi její premiér. Nepochopitelná už ale byla rezignace britského komisaře v Evropské komisi, navíc komisaře pro finance. Referendum neobsahovalo žádnou klauzuli o své závaznosti, neřkuli o tom, že znamená okamžité vystoupení z EU. Článek 50 Lisabonské smlouvy, který hovoří o vystoupení země z EU, musí být kompetentními orgány dotyčné země nejprve aktivován a pak následuje minimálně dvouletá lhůta a země opouští EU až po uzavření příslušných smluv. Grónsko tak opouštělo EHS blahé paměti asi čtyři roky. Velká Británie je bez všech dalších pochybností minimálně po celý tento a příští rok nepochybně řádným členem EU se všemi právy a povinnostmi. Kdyby vše běželo tak, jak předpokládá Lisabonská smlouva, dal by se předpokládat její odchod nikdy kolem roku 2020. Kdyby se všichni chovali rozumně, EU by se poněkud změnila a členství Velké Británie by v ní bylo zachováno. Chtělo by to jediné, byt zdrženlivý a nechat se vést moudrem, že čím více se škrábeme, tím více to svědí… Umím si představit i to, že by se případná aktivace článku 50 ze strany Velké Británie, pokud by k ní vůbec došlo, mohla v Bruselu napoprvé prostě ztratit… Ale to je jen pouhý sen hodný Martina Luthera Kinga