Legendární major Haluška, vyjádřil slovy „…ale že máme, čo sa dá robiť, hen ten mier…“ uvažování stále větší skupiny nejen amerických a evropských politiků, ale bohužel i stále rostoucí skupiny občanů. Představa války, jako příležitosti, velké zásadní přelomové změny, která by najednou vyřešila všechny nahromaděné a těžko řešitelné problémy, jako kdyby byla stále přitažlivější. Nemluvím zdaleka jen o zjevných psychopatech a deprivantech na obou stranách konfliktu, ale chci zdůraznit zvyšující se interpersonální napětí, které jen hledá záminku, jak se vybít v agresi k bývalým bližním, kteří jsou aktuálně na indexu. A opět nehovořím o sankčních seznamech USA, Ruska nebo EU. Hovořím o seznamech, které se začínají tvořit v myslích mnohých z nás. „Počkej až to ti nahoře spustěj… já Ti to potom vytmavím, parchante…“ Zdaleka nejen internet je plný více nebo méně skrývané agrese, netolerance a nelidskosti, které svědčí o tom, že pro mnohé z nás není zřejmě neštěstí bližního ničím problematickým, ale naopak povznášejícím, a to o to radostněji, čím více k tomu neštěstí dokážou přispět.

Myslím, že bychom se měli přestat hloupě dělit na fanoušky USA a Ruska, šířit dezinformace a nenávist, že bychom si měli uvědomit, že škodíme sami sobě i vlastní zemi, když štěpíme společnost. Je snadné za totéž kritizovat prezidenta nebo jiné politiky a přitom šířit hysterii a paniku všemi možnými způsoby. Jedna ze stran se vybíjí na prezidentské cestě do Moskvy a druhá aktuálně šílí z toho, že zemí má projet pár amerických vojáků. Schází nám člověk, který by dokázal ztlumit vášně a navrhnout něco rozumného. Prezident mlčí, asi to tato situace na rozdíl od členek skupiny Pussy Riot nevzrušuje, od premiéra se to čekat nedá, protože něco takového může udělat jen osobnost a předsedové obou komor Parlamentu jsou přijatelní zejména proto, že většinou k podstatným věcem mlčí. Zbývají předsedové parlamentních stran nebo některá významná akademická osobnost. Snad se někdo z nich odváží něčeho více, než jen přilévání oleje do ohně.

Prvořadým českým národním zájmem je mír v Evropě. Měli bychom tento životně důležitý zájem jako občané nějak významněji artikulovat, když toho nejsou naše pseudoelity schopny. Neměli bychom manifestovat a demonstrovat proti někomu, když tak proti něčemu, ale měli bychom především demonstrovat a manifestovat pro něco nebo za něco. Zní to banálně, ale myslím, že by to mělo být za mír a proti válce. Bez míru nebudeme mít nic a každý, kdo říká něco jiného, patří do blázince nebo do kriminálu. Nechme Rusko, Ukrajinu, USA a jejich občany na pokoji a vyjádřeme se v duchu našeho životního zájmu. Připomeňme si Čapkovu Bílou nemoc a tragický osud nejen doktora Galéna, ale i všech, kteří křičí, ať žije válka.