Nejsem si totiž jistý, zda si politici a možná i někteří odborníci uvědomují, že v obou záležitostech jde v zásadě o totéž. Zda je jim dostatečně zřejmé, že to, k čemu nabádají v rámci řešení problematiky uprchlíků, tedy důsledný boj s obchodem s lidským neštěstím, který je nepominutelným zdrojem současných problémů, u nás doma nejen že ignorují, ale navíc legislativně podporují, a tak celkem systematicky nahrávají tvorbě domácích uprchlíků. Mezi Žižkovem či Karlínem a Chánovem je sice kratší vzdálenost než mezi Súdánem či Nigerem a jihem Evropy, ale systémově jde o identický problém. Někdo nevybíravým způsobem čistí určité teritorium, lhostejno, zda etnicky, nábožensky nebo sociálně a z nesnesitelných podmínek, které vytváří, dělá byznys, protože část lidí, které nezabije, zcela ožebračí tím, že jim nabídne cestu do jižní Evropy nebo severních Čech a „nový život“.
Je úsměvné, když pak naši politici v televizi volají po obraně Evropy, Schengenského prostoru, a především hranic samotné ČR, a vykřikují, že se musí zajistit, že tu nebude nikdo, kdo tu nemá co dělat. Oni sami svou ignorancí produkují uprchlíky z vlastních občanů a podporují proces jejich sestěhovávání do ghett, protože je to byznys a peníze partajním kasám nesmrdí. A potom, každý, kdo by se postavil na obranu sociální koheze, bude zřejmě zakuklený komouš. Kdo jiný by se přece mohl stavět za ty, kteří si jsou sami vinni svou chudobou a neúspěchem a jsou nejlepším důkazem toho, jak nám tady svoboda, demokracie a trh pěkně fungují a třídí nás na ty vyloučené a na ty, kteří vyloučeni teprve budou. Politici volají po bezpečnosti a sami ji rozvracejí, protože není nic nebezpečnějšího než enklávy, ve kterých žijí lidé neloajální ke své společnosti, zemi, k systému, který je napaden. U uprchlíků z Afriky jejím to jasné, bystřejším je to jasné i u Ukrajinců, kteří sebou stále více přinášejí normalitu násilného chování, ale že budují pátou kolonu v ghettech, to je ani nenapadne.
Přitom by stačilo velmi málo. Především rázně potlačit byznys s chudobou a sociálním vyloučením jednoduše tak, že do něj přestaneme dávat veřejné peníze způsobem, který jen problém prohlubuje. Především je třeba pozvedávat celé municipality a teritoria a nikoliv se snažit podporovat vyloučené na úkor zbytku společnosti. Konkrétní sociální jevy jsou funkcí prostředí, ve kterém probíhají. Jakkoliv to samozřejmě platí i naopak a nejde tedy o čistou linearitu, převládající vztah je ten první. Je třeba systematicky zlepšovat životní podmínky plošně a dosáhnout stavu, kdy dojde k oboustrannému zájmu a obnovení integrace. Je celkem dobře známo, že určitá prostředí evokují určitý způsob chování a nejde jenom různé cenové skupiny. Jiné chování vidíme na fotbale, jiné na hokeji a jiné na tenisu. Jiné chování pozorujeme na brownfieldu a jiné v parku, jiné v muzeu či galerii a jiné na nádraží.
Tohle zřejmě našim politikům poněkud uniká a nelze se jim ani divit, protože úroveň prostředí ve sněmovně, tak jak ho máme možnost opakovaně vidět v přímých i nepřímých přenosech ukazuje na čtvrtou cenovou skupinu a svou úrovní je mimo jakékoliv sociální ghetto… Od lidí s takto ostudným chováním nelze očekávat dobré vládnutí. Jsou zvláštním způsobem sociálně vyloučení a má to na ně tak zdrcující dopad, že to nespraví ani nemravné platy, ani dotované levné stravování a doprava ani prostředí malostranských paláců.
Možná by bylo dobré začít řešit problém sociálně vyloučených lokalit pilotním projektem na Malé Straně v Poslanecké sněmovně. A to tak, že „zgruntu“.
Vyšlo na vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
