Nejsem si totiž jistý, zda si politici a možná i někteří odborníci uvědomují, že v obou záležitostech jde v zásadě o totéž. Zda je jim dostatečně zřejmé, že to, k čemu nabádají v rámci řešení problematiky uprchlíků, tedy důsledný boj s obchodem s lidským neštěstím, který je nepominutelným zdrojem současných problémů, u nás doma nejen že ignorují, ale navíc legislativně podporují, a tak celkem systematicky nahrávají tvorbě domácích uprchlíků. Mezi Žižkovem či Karlínem a Chánovem je sice kratší vzdálenost než mezi Súdánem či Nigerem a jihem Evropy, ale systémově jde o identický problém. Někdo nevybíravým způsobem čistí určité teritorium, lhostejno, zda etnicky, nábožensky nebo sociálně a z nesnesitelných podmínek, které vytváří, dělá byznys, protože část lidí, které nezabije, zcela ožebračí tím, že jim nabídne cestu do jižní Evropy nebo severních Čech a „nový život“.

Je úsměvné, když pak naši politici v televizi volají po obraně Evropy, Schengenského prostoru, a především hranic samotné ČR, a vykřikují, že se musí zajistit, že tu nebude nikdo, kdo tu nemá co dělat. Oni sami svou ignorancí produkují uprchlíky z vlastních občanů a podporují proces jejich sestěhovávání do ghett, protože je to byznys a peníze partajním kasám nesmrdí. A potom, každý, kdo by se postavil na obranu sociální koheze, bude zřejmě zakuklený komouš. Kdo jiný by se přece mohl stavět za ty, kteří si jsou sami vinni svou chudobou a neúspěchem a jsou nejlepším důkazem toho, jak nám tady svoboda, demokracie a trh pěkně fungují a třídí nás na ty vyloučené a na ty, kteří vyloučeni teprve budou. Politici volají po bezpečnosti a sami ji rozvracejí, protože není nic nebezpečnějšího než enklávy, ve kterých žijí lidé neloajální ke své společnosti, zemi, k systému, který je napaden. U uprchlíků z Afriky jejím to jasné, bystřejším je to jasné i u Ukrajinců, kteří sebou stále více přinášejí normalitu násilného chování, ale že budují pátou kolonu v ghettech, to je ani nenapadne.