Jednalo se o sbírku politických textů, které publikoval v novinách a časopisech v šedesátých letech, především v průběhu pražského jara. I po půl století působí autorovy myšlenky týkající se svobody slova a demokracie velmi aktuálně. Ostatně posuďte sami z vybraných úryvků:

Diskutující občan se kupodivu nedožaduje ničeho sám pro sebe… mluví o našich společných věcech. Chce být pravdivě informován. Dožaduje se zpráv o veřejných i neveřejných záležitostech a závazcích. Míní se napříště zúčastnit rozhodování. A hlavně si chce svobodně vybírat ty, kterým svěří správu svých věcí. Touží tyto muže nejenom svobodně povolávat, ale chtěl by mít možnost je i odvolávat.

Diskuze neomezovaná strachem, nekorigovaná mocenskými zásahy je prvním předpokladem změn… Lidé určitých kvalit samozřejmě už teď, na samém počátku demokratizace, ze všeho nejvíc myslí hlavně na hranice této demokracie. Jsou koneckonců ochotni i vládnout demokraticky, hlavně budou-li to oni, kdo bude vládnout. Vidina rozvrácené země je děsí méně než stůl moci bez jejich křesla.

Na počátku všeho, co kdy k něčemu vedlo, bylo slovo... Hlídání myšlenek je součástí těch systémů, kde jsou hlídáni i lidé… Cenzura není jenom instituce, je to duševní stav nesvobodné společnosti. Každý nadřízený v takovém systému považuje za svoji povinnost a ještě více za akt vlastní sebeobrany bdít nad myšlenkami svých podřízených. Opracovává jakékoliv jejich duševní „výstřednosti“, až docílí kýženého stavu prostřednosti…