Jak říká zmíněný odborník ve své poslední stati pro německý Die Welt, „postupně taje tzv. měkká síla Ruska, což povede ke katastrofálním následkům“.
Soft power, neboli měkká síla je v pojetí Josepha Nye jakási forma přitažlivosti pro ostatní a výhod pro ty, kteří jsou takříkajíc uvnitř jistého smluvního, či dokonce jen zvykového systému.
Jen tak pro zajímavost: Koncepce „měkké síly“, tedy v podstatě jistých vlivových možností a využívání výhod příslušnosti k různým světovým systémům, dejme tomu G8, a také obecně pojímané dobré pověsti, byla a je využívána třeba administrativou amerických prezidentů Clintona a současného šéfa Bílého domu Obamy.
Kdo se o měkkou sílu připraví, může očekávat hlavně potíže.
Podle Nyeovy teorie, víceméně potvrzené světovou politickou praxí, může jakýkoli stát světa posilovat své zájmy třemi způsoby – donucením, penězi anebo vlastní přitažlivostí.
Jak pan profesor soudí, „Putin už vyzkoušel donucení, ale výsledkem byly jen ještě tvrdší hospodářské sankce.“
Stále těžší je pro Putina i využívání další složky, peněz. Ani nejhodnotnější ruské komodity, tedy ropa a zemní plyn, ani nedávná Putinova smlouva na 30leté dodávky energetických surovin Číně (ovšem za zřetelně nevýhodnou cenu) „ruskou ekonomiku nezachrání“.
Rusku tedy zbývá poslední nástroj „měkké síly“ – přitažlivost. Jak soudí Joseph Nye, tento faktor je mnohem účinnějším nástrojem vlivu a moci, než je leckdo ochoten připustit.
Jenže právě měkké síly Rusku mnoho nezbývá, zůstala-li po ukrajinském dobrodružství vůbec jaká.
O jakous takous přitažlivost Ruska se mohla postarat třeba loňská zimní olympiáda v Soči, která přes veškeré pochyby celého světa nakonec pro Rusko dopadla dobře.
Jenže co je to všechno platné, když efekt, po němž Putin bažil plných sedm let, zcela setřela sice nepřiznaná, ale zcela jasná agrese Ruska na východní Ukrajině, a především bezprecedentní obsazení krymského poloostrova.
To, co se prostému ruskému Putinovu sympatizantovi může jevit jako jasný úspěch, a dokonce jako obnova historické spravedlnosti, protože, jak běžní Rusové běžně soudí, „Krym je přece náš“, se z hlediska uplatňování měkké síly nakonec může proměnit v beznadějnou prohru.
Problém současného Ruska je, řečeno s Josephem Nyem, v tom, že „měkké síly, která by se dala uplatnit, má Rusko v daném okamžiku příliš málo“.
Zmíněný americký politolog soudí, že Putin se dopouští stejné chyby jako jeho sovětští předchůdci.
Přestože v roce 2013 ruský prezident mluvil o nutnosti „gramotného využití měkké síly“, dosáhl pravého opaku, a jak se zdá, sám podlomil možnost vybudovat vysněný Eurasijský svaz, který chápal jako protiváhu EU:
Z hlavního spoluhráče v tomto projektu, tedy Ukrajiny, si udělal na pár generací zapřisáhlého nepřítele – i když takhle to Vladimir Vladimirovič asi nemyslel.
Inu, ruský prezident se viditelně spoléhá spíše na sílu tvrdou.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
