Za všechny takové země lze jmenovat například Německo. Přesto je to ČR, která v Bruselu jako jediná hrozí, že použije při jednáních právo veta. Což odůvodňuje tím, že jsou české banky zdravé a v současné krizi nemusely být sanovány ze státních zdrojů, ale že mají z 95 procent zahraniční vlastníky, a proto je nezbytné, aby nad jejich stabilitou bděla i nadále ČNB, a nikoli jakási evropská instituce, která by umožnila jejich případné „vysátí“ mateřskými bankovními domy ve Francii, v Belgii či v Rakousku.

Dodat je třeba, že kdyby si například chtěla rakouská Erste Bank vylepšovat svou bilanci na úkor stability České spořitelny, mohla to udělat už dávno i bez bankovní unie: stačilo by změnit spořitelnu z dceřiné společnosti na pobočku, což může Erste kdykoli provést už podle stávajícího evropského práva. Jednoduše proto, že je jejím vlastníkem. Ostatně, jak upozorňují odborníci, jeden takový konkrétní příklad už ČR zažila: Citibank změnila svou českou dceřinou společnost na pobočku před čtyřmi lety a věru to nevypadá, že by ji snad chtěla zruinovat.

Na místě je tedy otázka, zda by nebylo prospěšnější, kdyby se Česká republika místo osamocené hrozby vetem snažila pro svůj postoj najít v Unii spojence. Povedlo by se jí to zcela určitě a pravděpodobnější by pak bylo i to, že se najde společné východisko, odpovídající také českým zájmům.