Návrh ministra vnitra motivovat politické strany k sestavení kandidátek s alespoň třetinovým podílem žen pod pohrůžkou snížení státního příspěvku na poslanecké křeslo sice vyvolal obvyklou mediální přestřelku, ale ve skutečnosti šlo o bouři ve sklenici vody. 

Třetinu žen by na kandidátky mohly totiž v takovém případě s klidem postavit i strany plné zapřisáhlých odpůrců kvót v politice, protože nikde není řečeno, kde mají ženy na kandidátních listinách figurovat. Kroužkováním se sice mohou teoreticky do politiky dostat i adepti z tzv. nevolitelných míst, ovšem zpravidla jen v případě, jsou-li jejich jména mediálně známá. 

Stejně tak klamný je i argument, že ženy mají přece šanci prosadit se ve společnosti svými schopnostmi a znalostmi, takže kvóty jejich podílu na veřejném životě by byly urážkou jich samotných. Jistě, teoreticky by to tak mělo být. V praxi to ale nefunguje.