Vše je v dobrém stavu a městu Cheb bude tento majetek od letoška vynášet kolem dvou milionů korun ročně. Kromě toho město ušetří za právní služby, protože tím pádem skončily i veškeré soudní spory, které se vlekly už dvě desetiletí. A jak řekl advokát Jaroslav Svejkovský, který Cheb zastupuje, byly by se vlekly dál, přes všechny instance, pravděpodobně až někam k německému Ústavnímu soudu a k Evropskému soudnímu dvoru.  

Naštěstí se ale nakonec všichni, kterých se spor přímo týkal, tedy regionální politici na obou stranách hranice a sudetoněmecké krajanské sdružení, zastupující bývalé Chebany, přece jen dohodli na mimosoudním kompromisu. Cheb dostane zpátky svůj les a současní i odsunutí obyvatelé Chebu, respektive dneska už spíše jejich potomci, jakož i lidé z Tirschenreuthu, budou profitovat ze společné nadace s cílem rozvíjet kulturní a historické dědictví přeshraničního regionu. Založena byla koncem loňského roku a vloží se do ní veškerý dosavadní zisk z hospodaření s lesem, to znamená kolem 750 000 eur, tedy skoro 19 milionů korun, a také čtyřmilionový dar německé vlády.  

A jak to souvisí s Benešovými dekrety? Zásadně, protože bezprostředně po odsunu vznášeli na Chebský les v okrese Tirschenreuth majetkové nároky Chebané, vyhnaní po válce ze svých domovů do Německa. Les jim měl nahradit alespoň část majetku, o který je doma připravily Benešovy dekrety. Jenže Německo- tedy to západní- se po válce stalo demokratickým, právním státem a žádné znárodňování nedopustilo.  

A protože nemělo s poválečným Československem diplomatické styky, - a město Cheb nemohlo svůj majetek spravovat, byl v polovině 60. let přijat zákon, zřizující nad Chebským lesem dočasnou nucenou správu s tím, že zrušena bude mezistátní dohodou. Veškeré účetní doklady o hospodaření s lesem, stejně jako zisky, se pak po celá desetiletí pečlivě ukládaly u příslušných úřadů. Teprve po roce 1989, po česko-německé deklaraci o osm let později, a po vstupu ČR do EU v roce 2004, se otevřela cesta k vyřešení sporu. Zprvu soudně- a když v roce 2010 Bavorský správní soud v Řezně nucenou správu zrušil a Spolková republika Německo se odvolala, jelikož podle zákona o nucené správě mohla být správa zrušena jedině mezistátní dohodou, sedly si všechny zúčastněné strany za jednací stůl. Zástupci sudetských Němců slevili a místo majetkových nároků uplatňovali své zájmy jako etnické skupiny, která je s městem Cheb historicky spjata. A slevilo i město Cheb, které místo aby si nárokovalo nashromážděné peníze za desetiletí, kdy s lesem nemohlo hospodařit, vložilo je do nadace. Na mezistátní dohodě o zrušení nucené správy se pak už německé ministerstvo vnitra a české ministerstvo zahraničí dohodly snadno. Mezistátní dohodou se ke svému majetku na druhé straně hranice teď dostanou i města Aš a Planá.  

Podle advokáta Svejkovského se tak příkladně pro oba státy a možná i v rámci Evropy, vytvořil systém, který bez jakýchkoli politických aspektů a ataků bude respektovat to, že na obou stranách hranice žijí lidé, kteří by měli využívat to, co je spojuje a neměli by reflektovat to, co by je mohlo rozdělovat.