V posledních osmi letech jsou ovšem koalice pravicového středu u moci nepřetržitě, a přesto se k redukci státního aparátu odhodlaly teprve, až když bylo ve státní pokladně vidět na dno. Přesněji řečeno, ty nejsmělejší plány, konkrétně například sloučení ministerstev dopravy a průmyslu, existují dodnes jen na papíře. Možná naštěstí, protože spíš než omezit příležitosti ke korupci se zatím vládě Petra Nečase daří omezit funkceschopnost státní správy. A to dramaticky a v podstatě kam oko dohlédne. Od registru vozidel, přes elektronické zdravotní knížky a sKarty, až po pražskou opencard. Všechny tyto aféry mají jedno společné: masivní podezření, že u jejich kolébky stála korupce.

Zajímavé přitom je, že v Evropě zeštíhlení státu jako protikorupční opatření, zdá se, zafungovalo. Podle studie berlínské Hertie School od Governance, která teď putuje do Evropského parlamentu, snížila úsporná opatření v posledních krizových letech míru korupce ve většině členských států unie, a to včetně Itálie, Španělska i Portugalska. Tam všude se totiž podařilo zkombinovat nižší objem veřejných prostředků s větší transparencí při jejich rozdělování. Krize jako recept na vysoušení korupčního močálu selhal naproti tomu na celé čáře v Řecku, kde toky státních peněz - včetně masivní pomoci ze záchranného deštníku eurozóny, zůstávají neprůhledné a skýtají tudíž dál příležitosti k rozkrádání. Ze čtyř kategorií, do kterých berlínští analytici rozdělili členské země podle tohoto kritéria, patří Řecko do té poslední. Spolu s Českou republikou, Polskem, Bulharskem, Rumunskem a Lotyšskem.