Jak ale upozorňuje čerstvá studie týmu ekonomů IDEA kolem profesora Švejnara, mohli by mít v budoucnu zdejší premiéři a ministři financí na ozdravné účinky vládního bankrotu poněkud jiný názor.
Zadlužení České republiky totiž nevypadá dramaticky jenom za předpokladu, že se nedíváme za horizont příštích deseti až patnácti let. Pak se vlivem stárnutí populace začne situace rychle měnit.
Když Evropská komise srovnávala svého času dlouhodobé rozpočtové vyhlídky všech států sedmadvacítky, dopadla Česká republika dost špatně. Zdejší nárůst výdajů do roku 2060 odhadl tenkrát Brusel na 5,5% HDP, zatímco průměr deseti nových členských zemí byl ani ne poloviční. Nižší byl i průměr kmenových západních států Unie. Ze srovnání pak vyplynulo, že zdejším handicapem je skutečnost, že lidé jsou u nás ve stáří závislí hlavně na státu a jen okrajově na vlastních úsporách. A to pokud jde o důchody i zdravotní péči. Pokud všechno zůstane tak, jako to je teď, výrazně se tenhle trend do budoucna nezmění: tzv. druhý důchodový pilíř, tedy nepovinné spoření v penzijních fondech, nejspíš nebude za nastavených podmínek žádný velký trhák. Reforma důchodů i zdravotnictví by naproti tomu pomohla, ovšem jen za předpokladu, že by byla mnohem důkladnější, než se to rýsuje teď.
Švejnarovi ekonomové použili při dlouhodobých odhadech jak výdajů a příjmů státního rozpočtu, tak ekonomického růstu, současné výhledové údaje ministerstva financí a udělali jen to, že dopočítali, jak by se vyvíjelo zadlužení ČR. Do konce tohoto desetiletí by se sice měl schodek veřejných rozpočtů snížit až na 1 procento HDP, ale za dalších deset let, tedy v roce 2030, naroste kvůli stárnutí populace na 4% HDP. V roce 2040 by to už bylo 7% HDP a za dalších deset let přes 13%. Celkový dluh by tak v roce 2050 měl dosahovat místo nynějších čtyřiceti 160% HDP. Jinými slovy, od dnešního řeckého scénáře dělí Českou republiku čtyřicet let. A to přes úsporný kurs nynější vlády.
Na změnu téhle neradostné perspektivy, totiž na konsolidaci státního dluhu na nynějších 40 procentech HDP, nemá ČR podle ekonomického týmu IDEA víc než příštích deset let. A začít by měla okamžitě, ještě v tomto roce. Protože každý odklad přinese jen nutnost úspor ještě drastičtějších. Ve hře je kombinace úsporných opatření od dalšího zvýšení daně z přidané hodnoty, daně z nemovitostí, osekání veřejných výdajů až po eventuální snížení důchodů.
Autoři studie si ovšem zároveň uvědomují, že je tohle všechno momentálně, aby se tak řeklo, politicky neprůchodné. Vždyť už současná opatření považuje většina lidí za hranicí únosnosti. A to se jedná jen o úspory, které budou mít účinek tak maximálně do roku 2020. Pak začne státní dluh prudce růst. Na současné krizi Řecka se přitom názorně ukazuje, jak se v takových případech chovají finanční trhy. A jak potom musejí politici pod jejich tlakem přijímat drastická opatření bez ohledu na sociální dopady a na hospodářský růst.
Řecko bychom tedy měli sledovat vskutku pozorně. Děje se tam to, co čeká naše děti. Ledaže budeme ochotni se v jejich zájmu uskrovnit už teď.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
