Předeslat je třeba, že to neudělala z vlastní vůle. Většinu ustanovení přijala totiž teprve pod tlakem EU, protože musela zapracovat do českých zákonů příslušnou evropskou směrnici. Od letoška tak konečně platí i v ČR dvě novely, týkající se úvěrů a exekucí. Ty sice odstraňují nejkřiklavější výstřelky zdejší exekuční praxe, takže se od letoška dlužník musí například ještě před návrhem věřitele na exekuci dozvědět, že vůbec něco dluží, a automatické je nově alespoň slučování exekucí u jednoho věřitele, aby poplatky za ně nenarůstaly do astronomické výše.

Základní problém, totiž poskytování úvěrů, a to i lidem, kterým by soudný člověk nepůjčil ani halíř, protože jejich příjmy stačí tak akorát na skrovné živobytí, ale zůstává: nově sice platí, že například spotřebitelské půjčky smějí úvěrové společnosti poskytnout, jen když je „zřejmé, že žadatel je bude schopen splácet“, což mají posoudit „s odbornou péčí“.

A to nejen na základě informací od žadatele, ale, „je-li to nezbytné, i nahlédnutím do databází, umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti“. Zákonodárci si od této formulace údajně slibují, že úvěroví žraloci přestanou rozdávat půjčky i evidentně nesolventním lidem, protože jejich cílem ve skutečnosti je dostat se například k družstevnímu bytu, chatě nebo automobilu dlužníka.