A stejné je všude i to, co následuje: politici mluví o tragédii a vyjádří soustrast pozůstalým.  

Vojenské speciály dopraví ostatky padlých do vlasti, kde jsou pohřbeni se všemi poctami. Na truchlící rodiny se na okamžik zaměří pozornost médií. A veřejnost chvíli diskutuje, zda to všechno má vůbec smysl.   

Ano, na první pohled to vskutku moc nadějně nevypadá: nastolit stabilitu v zemích, jako je Irák nebo Afghánistán, je během na trať podstatně delší, než měli politici původně v plánu.  

Jenomže se zároveň stále zřetelněji ukazuje, jak by vypadala alternativa, kdyby zahraniční intervence skončily. Islámský terorismus by slavil triumf nejen tam, kde má kořeny, ale i v dalších regionech světa. Včetně toho našeho.  

V Bagrámu zemřeli čtyři čeští vojáci proto, že se tomu snažili zabránit. Patří jim dík.